Tento článek je zaměřen primárně na ženy, ale poučení z něj může načerpat každý. S obtěžováním a osaháváním se sice potýká spíše něžné pohlaví, ale verbální či fyzický útok může – bohužel – potkat kohokoli z nás. A ani nemusíme jít noční temnou uličkou. Agresoři útočí i na veřejných místech v pravé poledne. Zeptali jsme se experta Pavla Houda na nejdůležitější zásady správné sebeobrany.

Nutno na začátek říct, že o sebeobraně panuje spousta mýtů,“ upozorňuje Houdek a rovnou zmiňuje ten nejčastější: „Spousta žen se cítí bezpečněji, když po cestě předstírá, že telefonují. To ale rozhodně nedoporučuji,“ vyvrací tento rádoby trik.

A proč? „Násilník potřebuje oběť, která nedává pozor a nevšimne si ho. Právě telefonující člověk je pro něj ideální – nehlídá si okolí, je zaujatý hovorem a pravděpodobně si ho všimne až na poslední chvíli. Násilník dobře ví, že i když na druhém konci někdo je, nic to neznamená. Jak dlouho si myslíte, že trvá takový útok? Jak dlouho trvá vás někam odtáhnout? Jsou to vteřiny, maximálně pár desítek vteřin. Za tu dobu si člověk, který si to vyslechne, ani neuvědomí, co se děje. Jinými slovy, telefonát spíš skutečného násilníka přitáhne, než odradí. A to samé platí i o sluchátkách. Nemáte plný přehled o tom, co se děje kolem vás, neslyšíte okolí. A to může být fatální…“

Místo klíčů radši pepřák

Dalším takovým mýtem je použití klíčů coby zbraně. „Klíče jsou dobré na otevírání dveří,“ konstatuje Houdek. „K sebeobraně však moc nepomohou. Hrozí totiž, že si neobratně propletete mezi prsty, a snáz tak poraníte sebe než agresora.“ Co tedy mít rychle po ruce? „Určitě doporučuji koupit si a naučit se používat starý dobrý pepřový sprej. Schválně zdůrazňuji – naučit se používat! Několikrát jsem zažil příběhy žen, které pepřák vytáhly až v momentě útoku. V lepším případě měly víc štěstí než rozumu, nějak se jim podařilo ho zprovoznit a agresora zahnat, v tom horším případě s ním neuměly zacházet, a než se nadály, násilník je přemohl. Jak se říká – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. V tomto případě to platí stoprocentně.“

Hlas a postoj

„Často ty nejjednodušší věci bývají nejúčinnější,“ vysvětluje expert. „Lidé mají tendenci podceňovat sílu svého hlasu a držení těla. Ale pro agresory je právě váš postoj velmi důležitým znamením. Vyhlédnou si jako cíl spíše člověka, který jde shrbeně a pomalu, neboť takové držení těla vyzařuje submisivitu. Neznamená to, že byste měli běžet, ale stačí jít rázným pravidelným krokem s hlavou vztyčenou. A tady se zas vracím k tomu, co jsem řekl předtím – násilník čeká, že se oběť bude věnovat něčemu nebo někomu jinému. Když tedy máte hlavu dole, ať už jste zamyšlení nebo koukáte do mobilu, vysílá to signál, že nevnímáte okolí. A to je nejlepší chvíle pro útok. Myslete na to! A taky na hlas – používejte ho! Když se děje něco, co se dít nemá, třeba se na vás někdo lepí, ozvěte se. Připravte si univerzální nouzovou větu, třeba „nechte toho“, „běžte pryč“ nebo obyčejné „ne“. Jedno rázné a hlasité ne dokáže často násilníka zarazit. Je to možná překvapivé, ale je to tak.

Přehnaně slušné ženy

„Bohužel, mnoho žen neví, jak reagovat na nevhodné narážky nebo dokonce vulgarity. Jsou vedeny výchovou ke slušnosti, a pak v kontaktu s agresorem zaujímají podřízenou pozici. Často to přejdou mlčením, dělají, že to neslyšely, nebo se tomu dokonce smějí. To ale agresora nezastaví, na něj platí jen síla,“ vysvětluje Houdek a nabádá ženy k větší důraznosti. „Když se ženy pevně a jasně ohradí, mají vysokou šanci, že obtěžování skončí. Agresor uvidí, že je žena připravená a ochotná se bránit, a pokud si jasně vymezí hranice i při maličkosti, tím spíš, když by pokračoval. Raději se tedy stáhne a k žádnému útoku nedojde.“

Auto jako spojenec

A co expert na sebeobranu radí v případě největší nouze? Jak se zachovat, když se na vás nějaký agresor už zaměřil?

„Když už po vás někdo jde, snažte se přiblížit k nějakému frekventovanějšímu místu, kde jsou domy a zaparkované auto. Tím, že auto oběhnete, vytvoříte překážku mezi vámi a násilníkem. Do střechy auta začněte silně bušit dlaněmi – dlaní auto nepoškodíte. Už tohle násilníka někdy vyplaší. A navíc, když budete opravdu hlasití, z okna určitě vykoukne někdo, aby vás jako domnělého vandala okřikl – vy tak můžete získat spojence,“ uzavírá své rady Pavel Houdek.

Pavel Houdek je certifikovaný instruktor sebeobrany, věnuje se jí přes 20 let. Od roku 2008 je hlavním instruktorem školy Moderní sebeobrana, která se podle originální metodiky soustředí zejména na prevenci napadení a konfliktní komunikaci, ale i na fyzickou obranu samotnou.

Zdroj: dle vyprávění Pavla Houdka zpracovala Andrea Novotná