Pandemie bezpečnost zhoršila, lidé jsou agresivnější a Green deal nese velká rizika

SecurityGuideBezpečnost pro širokou veřejnost

Andore Šándor

Security Guide přináší rozhovor s Andorem Šándorem (1957)  bezpečnostním poradcem, generálem v záloze, v letech 2001-2002 náčelníkem Vojenské zpravodajské služby. Andor Šándor je specialistou na krizový management a na problematiku mezinárodní bezpečnosti. Jeho analýzy a komentáře uveřejňují přední média. Pro Security Guide zodpověděl několik otázek na aktuální témata covidové a energetické krize.

Jaké změny na poli bezpečnosti vidíte v souvislosti s pandemií covid-19?

Ukázalo se, že apely WHO a EU nefungovaly. Jednotlivé členské země se rozhodly ve vztahu k vlastním obyvatelům volit samostatná opatření. Uzavíraly se, uzavíral se celý svět. Co mi přijde bizarní, je opatření, kdy se občané nemohli vrátit ze zahraničí domů a zůstali někde „viset.“ To je opravdu podivné řešení, když stát brání vlastnímu občanovi v návratu do vlastní země, jako jsme viděli třeba u Austrálie.

Markantně se bezpečnost zhoršila ve smyslu zhoršené psychiky. Jednak psychiky již narušených lidí, ale i psychiky dosud zdravých jedinců. Obecně jsou lidé mnohem agresivnější a útočnější, a je jen otázka času, kdy verbální agresivita přeroste ve fyzickou – někde už takové incidenty v malém nastaly. To považuji za velký problém. Nikdo z odpovědných činitelů však nedělá nic, aby tyto psychické rány léčil. Mluví se zde pořád o ozdravení financí, ale ozdravení psychiky je hluboce podceněné.

Pokud jde o kriminalitu, to je spíš otázka na policii. Za sebe mohu říct, že drakonické tresty v době nouzového stavu mi přišly přehnané. Dát někomu tři roky natvrdo za krádež tatranky mi přijde opravdu mimo.

Jaký vliv měla pandemie na oblasti, kde probíhají nepokoje nebo válečné konflikty?

V některých zemích to přidusilo aktivity islámského terorismu – což nás v kontextu Evropy může trochu ukolébat, ale pozor! Pandemie jen omezila projevy, ale nezničila důvod, proč teroristé útočí.

Myslíte si, že pandemie zvýšila bezpečnost ve světě?

Pandemie obecně nezvýšila bezpečnost světa, možná ho zhoršila, jen to teď není vidět. Až to odezní, negativa se teprve začnou naplno projevovat. Problém vidím hlavně na poli extremismu: Lidé s extrémními názory uvolní svoje frustrace a začnou se více a hlasitěji projevovat, budou větším nebezpečím, než byli dosud.

Jakých chyb se podle vás dopustila česká vláda během pandemie?

Někteří lidé přišli s racionální úvahou ochraňme nejprve rizikové skupiny a nezavírejme všechny. Problém je, že ti, co o tom rozhodovali, to neuměli a tvrdili, že to nejde. Přitom platí, že člověk, který rozhoduje, nikdy nesmí říct, že to nejde, když to sám neumí. Pokud tedy někdo nabízí řešení, tak bych si poslechl, jak to chce udělat, a pokud by se to jevilo jako zajímavé, tak se snažil to realizovat. Ale říct, to nejde, jak jsme zde viděli – a nakonec jsme neochránili ani ohrožené a navrch jsme se zavřeli všechny, to bylo podle mě plácnutí do vody.

Autority z řad WHO upozorňují, že do budoucna nás čekají další pandemie a lidstvo se s nimi musí naučit žít, to znamená i přizpůsobit se větším bezpečnostním a zdravotním opatřením.  Sdílíte tento názor?

Máme jako lidé tendenci být schematičtí. Když přijde jeden problém, myslíme si, že se bude stále opakovat. Faktem ale je, že choroby horních cest dýchacích jsou vážný problém, který má původ často v jihovýchodní Asii a v subsaharské Africe. Pokud se nezmění situace v těchto zdrojích nákaz, tak v dnešním globalizovaném světě to bude logicky pokračovat a půjde to rychle. V 16. století trvalo španělskému námořníkovi několik měsíců, než se dostal na druhý konec světa. Dnes v Praze nastoupíte do letadla a jste tam za několik hodin. Tato zrychlená doba tedy k šíření nemocí jen přispívá. Ale třeba i takové fast foody – lidé si to často neuvědomují, ale i trendy, kdy se jídlo konzumuje na ulici, přispívají k tomu, že choroba se rychle roznese mezi velký počet lidí.

Protože si myslíme, že s chorobami nelze bojovat, určitě budou trvat různá opatření. Bude se vakcinovat, na druhé straně budou stát odpůrci, část lidí bude k vakcinaci nepřesvědčitelná, i kdyby se to přikázalo zákonem. Dá se tedy předpokládat, že lockdowny, větší či menší, nás ještě čekají.

Za rok, za dva, se covid stane obyčejnou respirační chorobou, ale jak už jsem zmínil, zdroje těchto nemocí nezmizí. Není tedy vyloučeno, že něco podobného znovu přijde.

Teď se zeptám na současnou energetickou krizi: Jaká je v této problematice pozice Ruska z hlediska mezinárodních vztahů a bezpečnosti? Bude Rusko chtít krizi využít ve svůj prospěch, když má největší zásoby zemního plynu na světě?

Rusko je pro Evropu nepochybně bezpečnostní hrozba, neboť považuje NATO za největšího nepřítele. To ale neznamená, že bude využívat své nerostné bohatství jako nástroj zahraniční politiky proti všem. Nepochybně to udělá proti Ukrajině, nepochybně proti Pobaltí a proti Polsku – proto Nord Stream 2, to tu uvidíme. Že by to však udělalo proti České republice, to si nemyslím, proti Německu už vůbec ne.

Rusko ale samozřejmě využívá faktu, že Evropa je závislá na plynu, že EU se rozhodla díky Green dealu jet jen na obnovitelné zdroje. Německu za dva roky už nezbude nic jiného než vítr, biomasa a plyn. Proto usilovně prosazuje Nord Stream 2. Do jaké míry má ruská politika nenaplňování zásobníků Evropě spojitost s urychlením zprovoznění Nord Stream 2, to ale nevím. Spíše si myslím, že ruská zahraniční politika bude na svém hegemonním postavení, pokud jde o plyn, benefitovat i politicky.

Faktem je, že Američané nabízeli svůj zkapalněný břidličnatý plyn Evropě, ale když viděli, že Čína ho koupí za vyšší ceny, tak ho klidně prodávají do Číny. Což samozřejmě může nahrávat ruskému postoji, a může se využívat v ruské propagandě ve smyslu, že Vladimir Putin zachrání Evropě zimu, když jí teď pošle víc plynu.

Zmínil jste dnes tolik diskutovaný Green deal. Jak se na něj díváte z pozice bezpečnostního analytika?

Jsme opravdu pošetilí, když si myslíme, že si politikou zatopíme, že si politikou zasvítíme, že politika bude pohánět stroje v továrnách… Na to můžeme jen doplatit. Příklad z letošního roku: Severní moře, kde vždy hodně foukalo, se letos potýká s nedostatkem větru. Nevíme, zda je to rozmar počasí nebo klimatická změna, ale přesto Green dealu podléháme, aniž bychom zvážili všechny rizikové faktory. V ČR byla původně dohoda odejít od uhlí v roce 2038, dnes jsou tu tlaky, aby se lhůta zkrátila na rok 2033. Tyto šibeniční termíny ale nedávají skoro záruku, že budou vůbec dostavěny Dukovany! Může se tak stát, že když stiskneme vypínač, světlo nebude. Podívejme na jih Evropy: Ve Španělsku, které je ze 44 % největší uživatel obnovitelných zdrojů, vyzývala vláda lidi, aby prali až v noci, protože neměli elektřinu. Tohle chceme?

Jaká tedy existuje alternativa?

Chápu, že s klimatem se musí něco dělat, ale taky nesmíme jadernou elektřinu démonizovat. Jádro je zdrojem asi 25 % elektrické energie pro EU, do roku 2050 to má být 15 %. Energetická bezpečnost je vážná věc, která ovlivní spoustu věcí. Pokud to dnes funguje tak, že když v přenosové soustavě někde chybí elektřina, tak se dodá odjinud, je to ok, otázkou však je, zda to tak bude vždy? Pokud ne, tak nebude odkud brát. Levicoví pionýři chtějí jen obnovitelné zdroje, přičemž neuznávají ani jádro, neboť vytěžený uran není obnovitelný zdroj. Měli by však racionálně uvažovat, kam to může vést…

Takže je třeba se víc obávat vlastních struktur v EU, než Ruska?

Rusko je bezpečnostní hrozba, ale není vojenská. Všechny ty odpovědné hlavy, co tam sedí, dobře vědí, že je lepší vydělávat peníze prodejem plynu a ropy do Evropy než válčit. Vědí dobře, že nemůžete válčit v Pobaltí nebo Polsku a zároveň prodávat plyn do Německa. Pokud jde o Českou republiku, politici by si měli uvědomit, že proti nám Rusko nikdy nepoužilo svoje nerostné bohatství jako nástroj zahraniční politiky. K tomu mě napadá problém Dukovan: Všichni normální lidé přece vědí, že když v nějaké zemi postavíte jadernou elektrárnu, a pak to proti té zemi začnete zneužívat, tak už žádnou elektrárnu nikde nikdy nepostavíte. Rusobijci mezi námi by si proto měli uvědomit, jaké a zda vůbec existují alternativy a jak zahraniční politika ovlivňuje energetickou situaci.

Děkuji za rozhovor, za Security Guide Andrea Novotná – redaktorka.