V předvečer mírové dohody mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, kterou měly zprostředkovat Spojené státy, se z Gazy vyhrnuly tisíce teroristů z Hamásu, kteří se pustili do krutého řádění, mučení a vražd Židů v jižním Izraeli, a vytvořili tak vážnou regionální krizi, že podle tradičních názorů je nyní jakákoli dohoda mezi Izraelem a Saúdskou Arábií nemožná.

Vzhledem k tomu, že Hamás nemá logistické ani materiální kapacity, aby takovou sofistikovanou operaci provedl sám, je zřejmé, že teroristická organizace měla podporu národního státu s významnou vojenskou a zpravodajskou kapacitou. Dlouhodobé sponzorování Hamásu Íránem je dobře známo a útok ze 7. října ukazuje, jak důkladně Teherán Hamás cvičil, vybavoval a řídil jeho činnost.

Vzhledem k dobře zdokumentovanému záměru Íránu zlikvidovat Izrael má režim dobrý důvod chtít narušit izraelsko-saúdskou dohodu, která by navázala na odkaz abrahámských dohod a upevnila vztahy mezi židovským státem a hlavním regionálním konkurentem Íránu.

Írán však mohl mít vlastního patrona, který má rovněž zájem na zničení dohody – toho, který nakonec rozhodoval: Čínskou lidovou republiku.

Čínský dovoz ze Saúdské Arábie se v poslední době snížil z rekordních hodnot z roku 2020, ale království je stále největším světovým vývozcem ropy, a je tak pro Čínu rozhodujícím zdrojem přibližně 1,33 milionu barelů denně.

Byznys na prvním místě

Úspěšná izraelsko-saúdská mírová dohoda by upevnila bezpečnostní partnerství Saúdské Arábie se Spojenými státy, což by Washingtonu umožnilo větší kontrolu nad dodávkami z Perského zálivu. Nedávné čínské zásahy do blízkovýchodní diplomacie, zejména íránsko-saúdská dohoda o Jemenu, která byla zprostředkována v Pekingu loni v březnu, by mohly být zmařeny, což vše dává Číně, stejně jako Íránu, zájem na narušení takové dohody.

Zachování přístupu k saúdským dodávkám je pouze jednou ze součástí agresivní kampaně ČLR za zajištění energetické bezpečnosti, která trvá již několik desetiletí. Tato kampaň závisí také na zachování přístupu k levné energii z Íránu i Ruska.

Čínský dovoz íránské ropy, na který se technicky stále vztahují americké sankce, které Bidenova administrativa přestala prosazovat, se začal plíživě zvyšovat ze zhruba 400 000 barelů denně v roce 2020 na 600 000 na konci roku 2021.

V roce 2022 se tajnůstkářský Peking odhodlal k neobvyklému kroku a začal o těchto dovozech veřejně informovat, možná aby zjistil, jak na to Bidenova administrativa zareaguje. Neudělala to a dovoz v roce 2023 prudce vzrostl, přičemž v srpnu dosáhl desetiletého maxima 1,5 milionu barelů denně.

Po invazi prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu v roce 2022 se Čína postavila pevně na stranu Kremlu. Dovoz zlevněných ruských výrobků prudce vzrostl, protože sekundární sankce Washingtonu na tyto dodávky se nikdy neuskutečnily.

Letos Rusko předstihlo Saúdskou Arábii a stalo se největším dodavatelem pro Čínu, když v červnu poskytlo rekordních 2,13 milionu barelů denně. Írán a Rusko nyní představují závislý zdroj pro zhruba třetinu z přibližně 10 miliard barelů denně, které Čína potřebuje.

Jako bonus z čínského pohledu vytvářejí narušení způsobená Ruskem na Ukrajině a Íránem v Izraeli náročné závazky a bolesti hlavy pro Spojené státy, což ještě více ztěžuje tolik opěvovaný obrat k Asii.

Indie na jazýčku vah

Prezident Biden ujistil Ukrajinu, že Amerika je v tom s „takovou silou, jaká bude potřeba, tak dlouho, jak bude potřeba”, což vytvořilo širší evropskou závislost na tom, že Spojené státy převezmou vedení po celou dobu.

Pro Izrael je ještě závažnější, že ve válce s Hamásem a Íránem bude buď Izrael a Amerika, nebo Izrael sám, což z něj může učinit prioritní úsilí. A pokud Biden nakonec podepíše nějakou verzi „nouzového” dodatku, který navrhl k řešení těchto krizí, přidá to k našim již tak spirálovitě rostoucím deficitům další miliardy dluhů – čímž se pro Ameriku stane řešení třetího konfliktu, zejména na Tchaj-wanu, ještě problematičtější.

I když je vzrůstající tajná dohoda mezi Čínou, Ruskem a Íránem skličující, Spojené státy mají stále ještě příležitosti, pokud mají vůli se jich chopit.

Pokud se Amerika postaví rozhodně na stranu Izraele a zároveň se zapojí do koordinovaného působení na Saúdskou Arábii, nemusí být mír ještě mrtvý. A historický posun, kdy dříve znepřátelená Indie stojí pevně na straně Izraele – a tím i na straně Spojených států.

Vzhledem k tomu, že Indie předstihuje Čínu jako nejlidnatější země světa a je demokratickou zemí, pokud Amerika hledá alternativu k Číně jak pro trh, tak pro výrobu, vzhledem ke stále nepřátelštějším a destabilizujícím aktivitám ČLR s našimi nepřáteli, může Indie představovat mnohem slibnějšího dlouhodobého partnera k našemu společnému prospěchu.

Zdroj: The Heritage Foundation, AN