Jak ponižující a skličující musí být pro účastnici soutěže Miss Universe prohra se „ženou” s penisem a varlaty? To bohužel není hypotetická otázka. Přesně to se stalo skutečným mladým ženám na začátku tohoto roku v předběžných soutěžích krásy ve dvou evropských zemích, v Portugalsku a Nizozemsku.

V listopadu tyto země na 72. ročníku soutěže Miss Universe reprezentovala dvojice transgenderových falešných žen.

Vypůjčím si 55 let starou reklamní větu z cigaret Virginia Slims: „Ušla jsi dlouhou cestu, zlato.” Jen ne tak, jak si to Phillip Morris představoval v roce 1968.

Nepodceňujte možnost, že letos v Salvadoru mohla získat šerpu a tiáru buď „Miss” Portugalska Marina Machete, nebo „Miss” Nizozemska Rikkie Valerie Kolle – tedy „ženy,“ které z biologického hlediska ženami nejsou.

Je to proto, že generální ředitelkou společnosti JKN Global Group, která nyní vlastní a provozuje soutěž Miss Universe, je Anne Jakapong Jakrajutatip, Thajka, která sama trvá na tom, že je žena, ačkoli biologie tvrdí opak. Jeho modus operandi pro soutěž zřejmě zní „když to není rozbité, rozbij to”.

„Trans ženy jsou ženy, tečka,” prohlásila organizace Miss Universe poté, co Machete získal portugalskou korunku krásy.

Loni v listopadu, krátce po získání soutěže, Jakrajutatip slíbila novinám Bangkok Post: „Přijmeme novou koncepci Jeden vesmír, v níž budou mít příležitost zúčastnit se soutěže také transsexuálky a vdané ženy, a bude zajištěna spravedlnost při hodnocení soutěže.”

A všichni víme, jak se píše slovo “spravedlnost” u nezřízené levice: „diverzita, rovnost a inkluze”.

„Bude to první soutěž krásy se skutečnou genderovou rovností a inkluzí,” ujišťoval Jakrajutatip.

Ne tak docela. „Miss” Portugalsko a „Miss” Nizozemsko nejsou první transgenderové „ženy”, které se ucházejí o korunku Miss Universe. V roce 2018 je předběhla Angela Ponce, „Miss Španělsko”, která však skončila mimo desítku finalistek.

Portugalky a Nizozemky letos soutěžily s 90 skutečnými ženami z celého světa, mezi nimiž bude poprvé i soutěžící z Pákistánu.

Z letošního ročníku odstoupilo deset dalších zemí, není však známo, zda tak některá z nich učinila na protest proti účasti falešných žen.

Itálie udělala další nejlepší věc: zakázala transgenderovým „ženám” účast v soutěži Miss Universe a stanovila, že její účastnice „musí být ženou od narození”. (Miss Itálie však není spojena s organizací Miss Universe a soutěž Miss Itálie Universe je podle CNN samostatnou soutěží).

I kdyby Miss Universe nevlastnila transgenderová osoba, nebylo by úplně překvapivé, že do soutěže byli vpuštěni biologičtí muži, vzhledem k tomu, že do mnoha jiných odvětví, která byla dosud vyhrazena výhradně skutečným ženám, se vetřeli tito intersexuální vetřelci, zejména do středoškolské a vysokoškolské atletiky.

Stejně tak každoroční plavkové vydání časopisu Sports Illustrated a začátkem tohoto měsíce časopis Glamour jmenoval jednou ze svých sedmi „žen roku” transsexuální modelku, kterou jeden kritik na instagramové stránce Glamouru zesměšnil jako „muže v šatech”.

Stejně znepokojivé je ohlušující mlčení liberálních „cisgender” žen, které se údajně zasazují o práva žen, ale nezastanou se skutečných dívek a žen, které jsou ošizeny o sportovní ceny a stipendia – nebo v tomto případě o tituly v soutěžích.

Ještě v roce 2015 byl spolumajitelem soutěže Miss Universe Donald Trump, který se v posledních několika letech důrazně vyslovoval proti tomu, aby se do dívčích a ženských sportů pletly falešné ženy.

Možná by měl někdejší a (možná) budoucí prezident tuto soutěž odkoupit zpět a udělat Miss Universe opět velkou. Nebo ji alespoň znovu uspořádat se všemi chromozomy.

Zdroj: The Heritage Foundation.cz, AN