SecirityGuide.cz se netají svými konzervativními postoji. Proto opět přinášíme svědectví ze Spojených států, kde hoří tvrdí bitva mezi liberály a konzervativci. Liberální hnutí ve velkém ovládlo univerzitní prostředí – a koneckonců už můžeme vidět, jak se přesouvá i na naši akademickou půdu. Přečtěte si, co si o tom myslí komentátor Jarett Stepman z konzervativního amerického think-tanku The Heritage Foundation.

Prezidentka Harvardu na začátku ledna rezignovala, ale bylo by chybou si myslet, že problémy školy nebo vysokého školství ve Spojených státech skončily.

Katastrofální výpovědi harvardské prezidentky Claudine Gayové a její sériové, do očí bijící plagiátorství byly jistě dobrým důvodem k jejímu odchodu. Rada Harvard Corporation, která rozhoduje o tom, kdo bude prezidentem školy, se však touto cestou nikdy nevydala.

Místo toho se Gayová sama uklonila a napsala dopis, v němž neprojevila žádnou lítost nad svým trapným svědectvím v Kongresu z 5. prosince o antisemitismu na univerzitních kolejích. Dokonce naznačila, že důvodem její kritiky byl rasismus: „Bylo pro mě znepokojující, že jsem byla zpochybňována ve svých závazcích čelit nenávisti a dodržovat vědeckou přísnost – což jsou dvě základní hodnoty, které jsou pro mě zásadní – a děsivé, že jsem byla vystavena osobním útokům a výhrůžkám, které byly podníceny rasovou nevraživostí,” napsala ve svém rezignačním prohlášení.

Gayová se zcela vyhnula závažným obviněním, která byla proti ní vznesena, zejména neomluvitelnému plagiátorství, které se zdá být charakteristickým znakem její kariéry.

Rozsáhlý problém plagiátorství je ještě působivější, když si uvědomíme, že Gayová má také obecně pozoruhodně slabé akademické výsledky. Za dvě desetiletí publikovala deset článků v časopisech a žádnou knihu.

Poukazovat na to, že někdo s tak pochybnými studijními výsledky by neměl vést jednu z nejprestižnějších akademických institucí na světě, je zřejmě příkladem “rasového nepřátelství”.

Proč se tedy Gayová vůbec stala prezidentkou Harvardu a proč měla na škole tak pevnou podporu? Odpověď zní, že byla jmenována, aby demonstrovala a zdvojnásobila absolutní závazek školy k diverzitě, rovnosti a inkluzi.

Jak napsal novinář Christopher Rufo, Gayová vybudovala na Harvardu „impérium DEI” ještě předtím, než se stala prezidentkou školy. Dohlížela na rasově diskriminační přijímací program školy. Vytvořila pracovní skupinu pro přejmenování budov a provedení kulturní revoluce po „rasovém zúčtování” v roce 2020.

Gayová byla u toho, aby celý byrokratický aparát školy byl pevně odhodlán prosazovat DEI s vyloučením téměř všeho ostatního.

(Ideologie DEI: z anglického diversity, equity, inclusion, tedy diverzita, rovnost, inkluze jsou tři úzce propojené hodnoty, které vyznává mnoho organizací, jež se snaží podporovat různé skupiny osob, včetně lidí různých ras, etnik, náboženství, schopností, pohlaví a sexuální orientace, pozn. red.).

Navzdory tomu, že Nejvyšší soud zrušil platnost rasistického přijímacího řízení na škole, tato byrokracie stále funguje a stále realizuje Gayovy iniciativy, ať už je vede, nebo ne.

Nezapomínejte, že to byla ideologie DEI, která vyvolala bouři kritiky na začátku. Je to ideologie, která v konečném důsledku převádí svět na kolektivní boj mezi utlačovateli a utlačovanými, kde sociální spravedlnost v konečném důsledku znamená převrácení západních představ o individuální spravedlnosti, odpovědnosti a dobru a zlu.

Po masakru Izraelců, který Hamas spáchal 7. října, se ukázalo, že ideologie DEI omlouvá otevřenou nenávist vůči Židům, Izraeli a Západu. Gay a další rektoři vysokých škol se při slyšení o antisemitismu snažili této skutečnosti vyhnout. Koneckonců, většina Američanů skutečně považuje za odpornou pouhou nenávist k lidem za to, jací jsou.

Ale ani ve snaze zamlžit postoje levicové třídy rozhněvaných aktivistů se jim nepodařilo plně to stočit do obvyklého narativu, že problémem je „nadřazenost bílé rasy” a historie amerického systémového rasismu a bigotnosti. Nenávist chrlící z úst jejich příznivců byla tentokrát příliš zjevná. Maska DEI sklouzla.

To, co se odhalilo, je celý elitní ekosystém oddaný svým ideologickým výsadám. Když tisková mluvčí Bílého domu Karine Jean Pierreová v úterý prohlásila, že prezident Joe Biden „vždy, vždy stavěl spravedlnost do středu každé politiky, kterou předkládal”, měla na mysli právě toto.

Konec krátkého působení Gayové v čele nejstarší americké univerzity je tedy začátkem, nikoliv závěrem problémů, s nimiž se Harvard a elitní školy naší země potýkají.

Problémem je především to, že se naše elitní univerzity a instituce odvrátily od základních funkcí, na nichž byly založeny. Už se nezavazují k vytváření vzdělaných a vlasteneckých vůdců, kteří hledají pravdu a posilují oddanost svého národa ústavě a svobodné společnosti.

To byla vize Jamese Madisona, Thomase Jeffersona a dalších mužů, které horlivě boří, v mnoha případech doslova.

Namísto toho byli komandováni za účelem reprodukce ideologicky konformní vládnoucí třídy, která realizuje politické projekty levice v akademické sféře, byznysu a vládě. Vybudovaly obrovský, dobře financovaný – z veřejných prostředků – aparát, který plní agendu bez ohledu na to, kdo je v čele.

Odliv dárců nemůže nastat dost brzy, stejně jako demokratický tlak na tyto školy, aby se reformovaly. Myšlenka názorové rozmanitosti na Harvardu nebo na kterékoli jiné škole Ivy League je fraška. Problém se za poslední půlstoletí zhoršil, nikoliv zlepšil. Gayův odchod na tom nic nemění. Dokonce ani školu neopouští, jen se vrací do role dalšího člena profesorského sboru.

Pointa je v tom, že režim DEI nepůjde k zemi bez boje, a když je ohrožen, je ochoten celý systém položit. Nejde jen o peníze nebo o to, kdo zastává jakou pozici, ale jde o moc a o to, kdo rozhoduje o tom, co si Američané myslí a co smějí nebo nesmějí dělat. Chtějí kulturní revoluci, nic menšího.

Instituce se samy nereformují. Tento problém může vyřešit pouze americký lid. Čeká nás spousta práce.

Zdroj: heritagefoundation.com ; AN