Security Guide oslovil osobnosti z bezpečnostní komunity a položil jim několik aktuálních otázek. Jak se staví k institutu nutné obrany, domovní svobodě nebo soukromým bezpečnostním službám?

Zde přinášíme odpovědi prvního respondenta:

Jana Černochová (ODS), poslankyně, starostka Prahy 2, kandidátka na ministryni obrany

Domníváte se, že v rámci současného institutu nutné obrany je dostatečně ošetřena i situace ochrany domovní svobody?

Úvahy nad posílením ochrany domovní svobody se vedou již několik let a nejsou žádnou novinkou. Je zapotřebí zmínit, že nutná obrana a krajní nouze, tak jak je známe z trestního zákoníku, je prověřena mnoha situacemi a je funkční. Přesto existují případy, kdy tato otázka, zda nepřistoupit k podrobnější úpravě právě směrem k posílení ochrany obránce či domovní svobody, znovu vyvstává. Diskusím nad zavedením jakési kvazi castle doctrine se ale rozhodně nebráním. Naopak to vnímám jako potřebné.

Domníváte se, že by zákonná kodifikace doktríny „můj dům, můj hrad,“ byla přínosnou k posílení práv obránce jako doplněk k institutu nutné obrany?

Tato filozofie je mi osobně velmi blízká. Zároveň jsem opatrná, protože zbrkle či neuváženě oblast nutné obrany upravovat, by bylo chybou. Současné znění trestního zákoníku zjednodušeně hovoří o tom, že obrana není trestná, pokud někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok. Zároveň nesmí být reakce obránce zjevně nepřiměřená. Silnější z logiky věci obrana musí být, to by se nikdo nikdy neubránil, ale nesmí být nepřiměřená. Přitom není rozhodné, zda jde o odvrácení útoku či nebezpečí, proti vlastnímu životu, zdraví a majetku svému, nebo svých blízkých. Tedy ochrana života, zdraví a majetku je možná již dnes. Nehraje ani roli, zda k obraně dochází doma, nebo někde na veřejně přístupném místě. Proto považuji za důležité si případnou změnu zákona a přiblížení se castle doctrine podrobněji rozebrat a přesvědčit se o její nezbytnosti a prospěšnosti. Můžeme se dostat třeba i do situace, že konkretizováním textu zákona dojdeme nakonec k tomu, že ochrana obránců před útokem může být paradoxně slabší, a tím půjdeme špatným směrem. Zákon by měl být co možná nejvíce jednoduchý a pochopitelný, což dle mého názoru v současnosti je.

Jakou se domníváte, že mají nebo by měly mít soukromé bezpečnostní služby a soukromé detektivní služby roli v systému vnitřní bezpečnosti ČR a v ochraně oprávněných zájmů občanů?

Soukromé bezpečnostní služby dnes hrají naprosto nepostradatelnou roli v oblasti systému zajišťování vnitřní bezpečnosti. Ať už se jedná o fyzickou či elektronickou ochranu osob, majetku, celých společností nebo i municipalit. Definovat ale hranice jejich činnosti se žádné vládě dodnes nepodařilo, a to je velká chyba. Je totiž klíčové, aby nikdy nedošlo k privatizaci bezpečnosti jako takové, to je totiž hlavní úkol státu, nikoliv soukromých společností. Je to jedna ze základních věcí, proč vůbec stát máme. Pokud bychom na tento princip rezignovali, mohlo by to vést až k ohrožení samotného demokratického zřízení. Nebylo tedy žádoucí, aby jakákoliv zákonná úprava soukromých bezpečnostních služeb v budoucnosti vedla k umožnění zásahu do práv a svobod třetích osob nad rámec toho, co může každý občan udělat už dnes. Cokoliv víc již náleží do kompetence policie, strážníků obecní policie apod.

Domníváte se, že nová vláda by měla konečně prosadit zákon o soukromých bezpečnostních a detektivních službách? Měl by se tento úkol stát součástí programového prohlášení vlády?

Rozhodně by to měla být její ambice. Dluh, aby soukromá bezpečnostní činnost či služba měla vlastní zákon, se bohužel neúspěšně řeší nejméně od roku 2011, kdy byla poprvé zařazena do Plánu legislativních prací vlády. Neexistence úpravy výkonu bezpečnostních činností pro vlastní potřebu fyzických a právnických osob tento segment trhu do jisté míry deformuje. Danou oblast totiž nelze adekvátně upravit živnostenským ani jiným už existujícím zákonem či jiným právním předpisem. Jedinou cestou je nová legislativa, která například upraví požadavky na bezúhonnost, spolehlivost a odbornou kvalifikaci soukromoprávních subjektů, ale i jejich zaměstnanců. Musí se zavést jasný systém standardů a kvality práce a jeho napojení na vývoj potřeb trhu a bezpečnostní situace. Nesmíme ale opomíjet i takovou oblast, jako jsou účinné ochranné mechanismy státu před tím, aby byly soukromé bezpečnostní služby a její činnosti zneužívány cizí mocností nebo organizovaným zločinem. Těch problémů a věcí, proč mít tento zákon je samozřejmě celá řada, ale je jasné, že současný stav je neudržitelný.