Téměř každý den jsme zahlcováni informacemi sdělovacích prostředků o vzniku či zavádění nových technologií, které sebou nesou obrovské možnosti, jak změnit náš dosavadní život.

S ohledem na předpokládanou velikost oné změny je nazýváme disruptivními, česky asi nejlépe převratnými. Je ale každému z nás jasné, ať již z pozice příslušníků ozbrojených sil nebo pracovníků podniků obranného průmyslu, o čem konkrétně a v jakých oblastech se v případě AČR bavíme, co nás v budoucnu čeká?

Pro začátek je dobré si vytvořit jednoduchou definici toho, co je předmětem zájmu, tedy: „Disruptivní technologie jsou inovativní technologie, které nabízejí zcela nové způsoby řešení technických problémů, změnu zavedených postupů či procesu a výrazným navýšením efektivnosti, účelnosti a hospodárnosti zdrojů organizace (princip 3E).

Uveďme si některé z nich: Umělá inteligence a strojové učení, virtuální a rozšířená realita (VR/AR)“, 3D tisk a aditivní výroba, autonomní systémy a drony, nanotechnologie a kvantové výpočty, genetické inženýrství a klonování, blockchain a decentralizované aplikace (dApps), internet věcí (IoT), alternativní zdroje energie, biotechnologie a CRISPR/Cas9 genová editace. Disruptivní technologie často přicházejí s výzvami, jako jsou etické a právní otázky a mohou vyžadovat změny v legislativě a regulaci, ale současně přináší, pokud jsou dobře zvládnuty, benefity v mnoha oblastech. To jednoznačně platí i o nyní tak mediálně popularizované umělé inteligenci (AI). Uveďme pro ilustraci několik obecných příkladů benefitů:

• Automatizace opakujících se úloh: automatizace opakujících se úloh a činností (např. každodenní sumáře informací z tisku, zápisy z jednání, pravidelná hlášení) umožňuje pracovníkům věnovat svůj čas složitějším úkolům, snižuje se jejich administrativní zátěž. Tím se zvyšuje produktivita pracovníků, lépe je využito jejich vzdělání a schopností.
• Optimalizace procesů: optimalizace procesů a identifikace oblastí, kde lze dosáhnout větší efektivity. Jde o všechny činnosti v managementu organizace (plánování, organizaci, výběr a vedení lidí, kontrolu), dále řízení akvizic a zásobování, optimalizaci využití materiálu a techniky, nebo zlepšení procesů ukládání, třídění a zpracování dat.
• Zpracování a analýza dat: zpracování a analýza velkého množství dat, identifikace nových trendů a vzorců chování, které by jinak mohly zůstat nezaznamenány, nebo jsou z hlediska množství a struktury nad možnosti člověka. Zvyšuje se rychlost a efektivita analytické fáze rozhodovacího procesu a dochází k rychlejší reakci na změny.
• Zvyšování přesnosti: zvyšování přesnosti při rozpoznávání obrazu, signálu nebo řeči. To je užitečné například pro zpravodajství, diagnostiku chyb u výrobních a servisních procesů, ale také pro výcvik obecně, výuku jazyků či u multi-simultánních strojových překladů jazyků.
• Zlepšení bezpečnosti: AI může být využito ke zvýšení kybernetické bezpečnosti, ochrany míst velení a kritické infrastruktury před útoky, při záchranných operacích či v krizovém managementu obecně.

Jak na AI v Armádě ČR?

AI, na rozdíl od většiny ostatních disruptivních technologií, na první pohled nenabízí jasné a jednoznačné využití. Jde o celý soubor technologií, které umožňují počítačům provádět úkoly, jež by obvykle vyžadovaly lidskou inteligenci. A stejně jako lidské myšlení je využití AI mnohovrstvé, abstraktní, vyžaduje kreativitu a komplexní přístup. Proto může být AI pro některé oblasti implementace těžko uchopitelná. Nicméně cesta tu je. Armády NATO, českou armádu nevyjímaje, pracují již dlouhá léta s konceptem schopností. Pokud tento koncept uchopíme a provedeme analýzu vhodného použití produktů na bázi umělé inteligence a strojového učení po hlavních oblastech schopností (Main Capability Areas), pak výsledky – činnosti vhodné pro nasazení AI – můžeme shrnout do následující sady tabulek:

Implementaci AI v armádě je každopádně nutné řešit jako projekt. A ten začíná vždy stanovením cíle, sestavením týmu a vyčleněním potřebných zdrojů – lidských, finančních, materiálních a časových. Zatímco formulace cíle nebude nijak složitá, sestavení multioborového týmu z příslušníků AČR, civilní části ministerstva obrany, státních a civilních podniků podnikajících v oblasti bezpečnosti a obrany (či alespoň ochotných spolupracovat), a zástupců vysokých škol majících výzkumné kapacity v dané oblasti, se může ukázat jako problém. S takto široce pojatým projektovým týmem nemá AČR doposud zkušenosti. Pokud pomineme otázku, na jaké legislativní a finanční bázi takový tým ustavit, pak jako další důležitá oblast k řešení se jeví sdílení informací v týmu a jejich bezpečnost. To se bez úpravy stávající (svazující) vnější legislativy i vnitřních armádních předpisů neobejde.

Dalším krokem by mělo být vypracování auditu hodnotícím stávající procesy a činnosti v armádě, zvláště pak jejich zabezpečení a podporu současnými technologiemi. Tím bude získán potřebný přehled o tom, jaký typ AI a kde může být s výhodou nasazen. Následně je možné zpracovat strategii zavádění AI do armády v její věcné (textové) části, ale i její komunikační části – tedy popularizaci cíle a přínosů implementace AI do každodenního života příslušníků armády. I tady se může objevit další výzva – většina doposud zpracovaných strategických dokumentů v ČR zastarala okamžitě po jejich vydání, cíl veškerého snažení byl naplněn prostým vydáním dokumentu. Nebylo pokračováno v jejich další průběžné komunikaci směrem k zainteresovaným stranám, nebyla prováděna jejich průběžná aktualizace se změnou podmínek a před vydáním nové verze dokumentu se až na výjimky nerealizovalo vyhodnocení naplnění cílů toho kterého staršího strategického dokumentu (jako jednoho z klíčových východisek pro dokument nový). Pokud bude zpracována strategie zavádění AI do ozbrojených sil, bude se k ní muset přistupovat jinak.

Dále bude vhodné vytvořit pilotní projekt: vybrat jednu či více oblastí, kde může být AI úspěšně implementována. Pomocí pilotního projektu se armáda seznámí s možnostmi a přínosy AI pro danou oblast. Je dobré začít od jednoduchého a pokračovat ke složitému, začít např. tam, kde je nasazení AI již ověřeno na civilních aplikacích, nevymýšlet nic složitého či specifického pro AČR vyžadující náročný vývoj, postupně se učit a zvyšovat komplexnost projektů. Souběžně s tím, jak poběží pilotní projekt, bude třeba vzdělávat personál. Vytvoření vzdělávacích programů ve spolupráci Univerzity obrany a VeV-VA Vyškov s civilními vysokými školami a výzkumnými centry pomůže zvýšit úspěšnost implementace AI v armádě.

A konečně dvě poslední oblasti k zamyšlení: Jak vše financovat a kdo bude nové technologie zkoušet a zavádět? V oblasti financování bude třeba reagovat na fakt, že nové technologie postavené na AI nejsou obecně vývojově ani provozně levné, a stávající finanční a kapacitní možnosti resortu obrany nemusí stačit. Je ale možné zvážit následující přístupy k financování:

Státní rozpočet: Armádní výdaje jsou vysoké, a kromě nákupu standardních komodit je možné je použít i na nákup a vývoj nových technologií. Důležité je zajistit, aby vyčleněný rozpočet na výzkum a vývoj nových technologií byl dostatečný, což dnes v ČR ani armádě vzhledem k finanční náročnosti vývoje těchto technologií není.

Partnerství s průmyslovými společnostmi: Armáda musí blíže spolupracovat s průmyslovými společnostmi, aby získala přístup k nejnovějším technologiím a zdrojům financování. Granty a dotace: armáda musí získat možnost žádat o granty a dotace od vlády nebo mezinárodních organizací na výzkum a vývoj nových technologií. Tyto zdroje financování mohou být použity na nákup zařízení a vývoj nových technologií.

Zahraniční investice: Armáda by měla najít způsob, jak získat zahraniční investice na financování výzkumu a vývoje nových technologií. Zahraniční investice mohou pocházet od průmyslových společností, mezinárodních organizací, vlád nebo soukromých investorů.

Vše výše uvedené samozřejmě znamená větší či menší zásah do platné legislativy a výraznou změnu stávajícího přístupu. 

I v oblasti testování a zavádění nových technologií bude nutné do budoucna udělat v AČR rozhodné kroky. Budeme potřebovat něco, co bude českým ekvivalentem americké organizace DARPA. Tedy organizaci, fungující jako technologický či inovativní „hub“ zkoumající dostupné převratné technologie a jejich perspektivu pro nasazení v armádě, mající současně schopnost je otestovat. Nesmí být postavena na bázi vojenského útvaru a zařazena do standardní hierarchie systému velení a řízení armády, potřebuje velmi mělkou manažerskou strukturu a pružný systém řízení směrem nahoru i dolů podobný civilním vývojovým startupům. Podmínkou je i vlastní, dostatečný a stabilní finanční rozpočet, možnost flexibilně
realizovat nákupy a financovat projekty, stejně jako možnost zaměstnávat a zaplatit nejlepší (civilní) specialisty v daném oboru.

To, jestli se armádě podaří zachytit nástup AI (ale i dalších technologií) bude záviset také na rychlosti rozhodování a vytváření vhodných podmínek na straně nejvyššího (nejen) armádního managementu a rychlosti dodávek zboží nebo služby. První lze změnit poměrně rychle, rychlost dodávek pro armádu je dnes ovlivněna faktory, které si jistě vyžádají jisté vylepšení:

• Možnosti zadávání vývojového (obranného) projektu, byrokratické požadavky na jeho obsah a strukturu, délka schvalování odpovědnými strukturami ministerstva obrany, odborná kompetence a míra zájmu členů příslušných orgánů (záměrně nehovořím o projektech obranného výzkumu v oblasti přelomových technologií, jelikož na něj nemá AČR ani podřízené státní podniky či Univerzita obrany potřebné schopnosti a zdroje)
• Dlouhé a složité výběrové řízení podle Zákona 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, omezené možnosti na přímé zadávání projektu jednomu dodavateli, a to i tam, kde je zřejmé, že existuje jen jeden skutečně relevantní dodavatel (což je a bude v oblasti přelomových technologií díky vysoké specializaci poměrně časté)
• Omezené možnosti vzájemné výměny informací o potřebách armády a možnostech průmyslu nebo firem či aktuálním stavu (implementační zralosti) moderních technologií. Je zřejmá absence platformy (inovační či technologický hub, rada pro zavádění moderních technologií apod.), která by taková informační jednání zástupců uživatelů – vojáků (nikoli pověřených úředníků) a výrobců umožňovala na oficiální a pravidelné bázi.
• Délka akvizičního procesu, který je nastaven na velké (materiálové) projekty a nikoli na rychle se vyvíjecí IT oblast. Pokud by délka výběru a následné akvizice nových technologií zůstala na dnešních hodnotách, tak bude armáda vždy kupovat již zastaralý produkt. Cestou je nakupovat IT produkt jako službu, s průběžným (inkrementálním) upgrade dle vývoje technologie.

Zdroj: CEVRO Institut, AN