Security Guide přináší další pohled za Atlantik. Analytik konzervativního think tanku The Heritage Foundation se tentokrát zamýšlí nad rolí černošských rodin – a zejména matek – v americké společnosti.

Obnovení – nikoliv zničení – černošské rodiny by mělo být hlavní prioritou pro lidi, kteří tvrdí, že jim záleží na rase a rovnosti. Studenti středních a vysokých škol by se měli dozvědět o třístupňovém plánu boje proti chudobě – dokončit střední školu, najít si práci a oženit se, než budou mít děti.

Únor je pro miliony lidí v celé zemi příležitostí k zamyšlení nad přínosem černošských Američanů pro naši bohatou národní historii. Pro hrstku pedagogů je však první týden tohoto měsíce zasvěcen zesílení celoročního úsilí o zavedení hodnot hnutí „Na černých ženách záleží” do tříd jednotlivých škol.

Jednou z těchto zásad je „narušit západem předepsanou strukturu nukleární rodiny”. Obnovení – nikoliv zničení – černošské rodiny by však mělo být hlavní prioritou pro lidi, kteří tvrdí, že jim záleží na rase a rovnosti.

Amerika dnes potřebuje hnutí „Na černých manželkách záleží”, které obnoví manželství jako základ černošského rodinného života a zvýší procento černošských dětí, které se rodí – a jsou vychovávány – svými biologickými rodiči v manželství. Jádrem tohoto hnutí jsou tři slova: manželství před kočárkem.

Po většinu 20. století bylo pro černošské Američany normou „manželství před kočárkem”. Údaje ze sčítání lidu v USA ukazují, že v letech 1890 až 1960 měli černí muži a ženy větší pravděpodobnost, že se ve věku 35 let ožení než jejich bělošští protějšci. Ale v roce 1965, kdy stav černošské rodiny znepokojil politiky natolik, že vydali Moynihanovu zprávu, se každé čtvrté černošské dítě narodilo nesezdaným rodičům. Dnes je podíl černošských žen rodících mimo manželství 70 % a 44 % černošských dětí žije se svobodnou matkou.

Levice tvrdí, že jí záleží na rasové rovnosti, ale je těžké najít jedinou organizaci pro občanská práva nebo progresivního politika, který by o této otázce veřejně diskutoval. Jejich souhlas se současným stavem je špatný pro ženy a děti.

Více než 45 % svobodných matek s dětmi do šesti let žije v chudobě, zatímco u manželských párů s dětmi je míra chudoby jednociferná. Desetiletí výzkumů také ukázala, že děti vychovávané v rodinách s manželskými rodiči mají lepší sociální a emocionální výsledky než děti v jakémkoli jiném uspořádání.

Hnutí za oživení černošské rodiny by však udělalo mnohem více, než jen řešilo chudobu dětí. Manželé a manželky mají povinnosti jeden vůči druhému, nejen vůči svým dětem. Manželský slib vyjadřuje závazek zůstat spolu navzdory obtížím – finanční nestabilitě, nemoci, stáří -, s nimiž se každý člověk někdy v životě setká. Závazek zachovat svazek „v nemoci i ve zdraví” není součástí žádné dohody o soužití nebo dohody o společném rodičovství, o které jsem kdy slyšel.

Obnova černošské rodiny vyžaduje komplexní a soustředěný přístup. Ten zahrnuje i vzdělávání. Studenti středních a vysokých škol se musí seznámit s třístupňovým plánem boje proti chudobě, který se často označuje jako „sekvence úspěchu” – dokončit střední školu, získat práci a uzavřít manželství, než budou mít děti.

Významnou roli by měly hrát také historické černošské vysoké školy a univerzity. Hamptonova univerzita v loňském roce zahájila činnost Národního centra pro černošský rodinný život. Ostatní by mohly následovat jejího příkladu a připravit studenty na to, aby se kromě vědců stali také manželi. Některé by dokonce mohly spolupracovat s místními neziskovými organizacemi a nabízet okolní komunitě služby na podporu rodin.

Jednou z nejdůležitějších institucí v tomto boji je černošská církev. Mnoho černošských pastorů po celé zemi má prosperující služby pro rodinu. Bohužel mnoho progresivních kazatelů považuje podporu přístupu k potratům a manželství osob stejného pohlaví za důstojnější cíle sociální spravedlnosti než obnovu černošské rodiny.

Úspěšná kampaň „manželství před kočárkem” by také vyžadovala zcela odlišnou investiční strategii pro černošský kulturní kapitál. K propagaci kultury manželství a rodiny by bylo třeba využít média, hudbu, televizi, film a sociální média. Byla by to vítaná změna oproti hudbě a obrazům, které podmiňují, aby muži vnímali ženy jako nepříjemné a sexuálně promiskuitní.

Jednoduše řečeno, obnova černošské rodiny vyžaduje změnu politických priorit a kulturních norem černé Ameriky. Jsou lidé, kteří tvrdí, že o životních výsledcích malého černošského chlapce v centru města rozhodují složité ekonomické a sociální síly. Ale nějak se domnívají, že vztah mezi rodiči, kteří ho stvořili, je pro tyto výsledky irelevantní. Pravda je taková, že mnoho z našich nejtíživějších sociálních neduhů, ať už je pozorujeme ve škole nebo u soudu, je důsledkem toho, co se děje doma.

Jestliže všudypřítomnost hesel a nápisů BLM (Black lives matter) dokázala změnit smýšlení milionů lidí v rasových otázkách, není důvod se domnívat, že by hnutí Black Wives Matter nedokázalo totéž pro černošský rodinný život. Boj za černošskou rodinu nebude snadný, ale zdraví a blaho našich dětí za to stojí.

Autor: Delano Squires

Delano je výzkumným pracovníkem Centra Richarda a Helen DeVosových pro život, náboženství a rodinu společnosti Heritage.

Pro SG přeložila AN