SecurityGuide vám přináší další komentář ze Spojených Států, kde „jede“ genderová ideologie na plné obrátky.

Think-tank The Heritage Foundation, ze kterého je přeložen následující text, je naštěstí „ostrůvkem pozitivní deviace,“ mezi stále ztřeštěnější náladou, která panuje v severoamerickém veřejném prostoru.

Feministky třetí vlny vrátily ženy o 50 let zpět. Jen se podívejte, co udělaly s ženským sportem. Jejich předchůdkyně v tomto hnutí by byly zděšeny.

Poté, co první sufražetky – Mary Wollstonecraftová a Susan B. Anthonyová – splnily sliby volebního a majetkového práva, obrátily feministky druhé vlny svou pozornost k dalším iteracím rovnosti pohlaví. Gloria Steinemová a Bella Abzugová pálily na ulicích podprsenky, sjížděly se na Kapitol a požadovaly rovné zaměstnání, rovné platy a rovné příležitosti ve vzdělávání. Jejich vrcholným úspěchem byla pravděpodobně hlava IX novely zákona o vzdělávání z roku 1972 – federální zákon o občanských právech zaručující rovnost pohlaví ve vzdělávání ve všech jeho projevech, ať už jde o přijímací řízení, stipendia, postgraduální programy, ubytování nebo sport.

Jaký je to rozdíl půl století. Při pohledu na patentovanou diskriminaci, která se v dnešní době vyskytuje v ženských sportovních soutěžích, by vás těžko napadlo, že hlava IX vůbec existuje.

Za to můžeme poděkovat feministkám třetí vlny, které obětovaly rovnoprávnost žen na oltář spravedlnosti pro transsexuální muže. Věří, že pohlaví je performativní, že koherence genderových projevů je iluzorní, že „přirozené pohlaví” je pomíjivé. Tyto feministky – Judith Butlerová a Gloria Anzaldúasová – nám darovaly jed „queer teorie” a rozpoutaly bitvu pohlaví, která se odehrává v reálném čase na středoškolských gymnáziích po celém světě.

Ty samé feministky nás nakrmily narativem, že rozpory ohledně účasti transsexuálů ve sportovních soutěžích se nezakládají na vyčerpávajících důkazech o sportovních výhodách transsexuálně identifikovaných mužů, ale spíše na „našich hluboce zakořeněných a do značné míry nezkoumaných předpokladech o biologii a pohlaví”.

Pokud však všeobecně uznávané důkazy o sportovních výhodách mužů nestačí feministkám třetí vlny k tomu, aby požadovaly konec mužů v ženských sportech, možná jim budou stačit důkazy o zraněných sportovkyních. Tato zranění, která utrpěly dívky a ženy při atletických soutěžích s transsexuálními sportovci, nejsou pouhou spekulací. Významná tělesná poškození mladých žen jsou již dobře zdokumentována a jejich počet se zvyšuje.

Vezměme si nedávný zápas mezi Collegiate Charter School of Lowell v Massachusetts a KIPP Academy v Lynnu ve státě Massachusetts. Transidentifikovaný dvoumetrový muž s vousy hrající za dívčí basketbalový tým KIPP Academy zranil několik hráček, a nakonec donutil školu Collegiate Charter School zápas vzdát. Na nyní široce rozšířeném videu je vidět, jak jedné z dívek odebírá míč a způsobuje, že dopadá na zem, kde se v bolestech drží za záda.

Podobné události už nejsou ve školním sportu žádnou výjimkou díky tomu, že ministr školství Miguel Cordona nezákonně vyložil pojem „pohlaví” v hlavě IX tak, že zahrnuje i „pohlavní identitu nebo vyjádření”. Jsou totiž důkazem toho, že tato nová vlna diskriminace na základě pohlaví ještě nedosáhla svého zenitu.

V roce 2022 utrpěla volejbalistka Payton McNabbová ze Severní Karolíny vážné zranění poté, co jí transsexuálně identifikovaný muž hodil míč na hlavu a způsobil jí bezvědomí.

V loňském roce zranil v Massachusetts během zápasu pozemního hokeje transidentifikovaný muž soupeře sportovkyni, když po ní hodil míček a vyrazil jí zuby.

Příkladů zranění jiných žen muži, kteří se účastní zámořských nebo poloprofesionálních ženských sportů, je mnoho – ve fotbale, ragby, hokeji a smíšených bojových uměních. A tato zranění jsou jen ta, o kterých víme; političtí vládci ve starých mediálních společnostech, kteří jsou plně poplatní trans menšině, jistě zamlčeli další.

Kde je teď feministické rozhořčení našich babiček? Kde je zděšení feministek třetí vlny nad tím, co způsobily jejich recepty na intersekcionalitu a queer?

Kolik dalších sportovkyň musí být zraněno, než se zvedne nová vlna feministek – těch, které mají chápání morálního řádu a přirozeného práva jako první vlna, ale disponují rozhořčením a neochvějnými požadavky na rovnost jako druhá vlna?

My, moderní ženy – my, které máme volební právo něco málo přes 100 let a které byly po staletí považovány mnoha segmenty mužské společnosti za pouhou kost a kůži – musíme uznat, že třetí vlna nás zklamala a vzdala se území, které si naše babičky a prababičky vydobyly po mnoha letech. Nikdy nesmíme přestat věřit vlastním očím, upozorňovat na diskriminaci tam, kde se skrývá na očích, a identifikovat šovinismus, který je platformou pro závazky „queer” a rovnosti a zaměnitelnosti pohlaví – něco, o čem i arcifeministická soudkyně Nejvyššího soudu Ruth Bader Ginsbergová napsala, že „není zaměnitelné”. Musíme to udělat, když ne kvůli sobě, tak kvůli ženám, které teprve přijdou.

Autor: Sarah Parshall Perry, je vedoucí právní pracovnice Centra Edwina Meese III pro právní a soudní studia v nadaci The Heritage Foundation

Zdroj: www.heritage.org, AN