Odborným garantem specializace Bezpečnostní studia na VŠ CEVRO Institut v Praze, VŠ pedagog, členem vědecké a oborové rady a současně školitelem doktorských studií na FBI VŠB-TU Ostrava. Členem Poradního sboru ministra vnitra ČR k ochraně měkkých cílů, členem Rady Asociace krajů ČR pro bezpečnost, členem pracovní skupiny GŘ HZS ČR pro tvorbu typových činností IZS, viceprezidentem ČKBS, členem SPBI VŠB-TU Ostrava a podnikatelem v bezpečnostní oblasti. Do konce roku 2019 vykonával sedm let funkci ředitele služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR v hodnosti plukovníka.

Jakou motivaci mají lidé, kteří udělají tak brutální čin? O jaké typy jde?

Jsou to převážně lidé typu – fanatici, psychicky postiženi nebo zoufalci. V každé ze zmíněných kategorií jsou ještě podkategorie, ale dle mých zkušeností je tohle takové hrubé přehledné dělení zmíněných typů. Někdy se tyto typy kombinují navzájem a v některých případech se jedná o útočníky, kteří jsou kombinací všech třech typů. V Česku se takové situaci začalo od roku 2014 říkat „AMOK – útok aktivního střelce“ a takto se oficiálně situace zběsilé střelby nebo zabíjení jakoukoli zbraní (střelbou, sečnou) objevila ve vztahu k eliminaci útočníka složkami IZS v souboru typových činností č. 14/2013-IZS, který začal platit od 1.1.2014.

Proč si útočníci často vybírají právě školy?

Vybírají si je jako tzv. měkké cíle, mnohdy s osobní vazbou ke konkrétní škole. Pokud se člověk (ať už mladiství nebo dospělý) rozhodne k takovému brutálnímu činu, jaký se uskutečnil např. včera v Permské škole v Rusku, je rozhodnutý zabít co nejvíce lidí, jelikož už tento čin po prvním výstřelu v budově školy nejde vzít zpět. Dokonce je útočník připraven po dokonaní útoku i zemřít, jinými slovy, je na takové „sebevražedné misi“. Všichni jsme chodili nebo stále chodíme do nějakých škol nebo institucí, ve kterých známe jejich dispozice a máme zde místní a mnohdy stále ještě osobní znalost. To je pak výhoda, kterou považuje střelec na takové sebevražedné misi za podstatnou. Mnohdy je jeho útok posílený vyřizováním si účtu s konkrétními pedagogy nebo spolužáky, pokud se jedná v případě útočníka stále o studenta dotyčné školy. Stejný případ byl v permské škole, kde „dovolil“ střelec utéct některým spolužákům, byť je měl podle dostupných informací na mušce.

Útočník z Permu na sociální síti napsal, že nenávidí sebe i lidi. Přesto udělal psychotesty a získal zbrojní průkaz. Jak si to vysvětlujete?

Dle mého názoru psychotesty nejsou patentem na odolnost čelit psychickému amoku.  Stejně tak, jako vysokoškolský diplom není patentem na rozum. Testy a certifikáty jsou předpokladem, nikoli jistou výslednici.

Co mají dělat lidé, pokud se stanou terčem podobného útoku?

K tomuto tématu již bylo napsáno mnoho obecných návodů. Obecně, lze však říct, že nejlepším doporučením je kombinace reakce na útok, které vydala Policie ČR – „uteč-skryj se-braň se!“. Jelikož jsem byl u nastavení této reakce, tak ji podpořím, a ve sledu události by měl člověk, nacházející se v jakékoli budově (škole, úřadu aj.) kde se střílí, takto jednat. Podrobnosti bych tady mohl říkat ještě hodně dlouho, ale omezím se na stručnou odpověď. Nejhorší situace je ta poslední „braň se“.

Existují nějaké triky na zmatení, popř. zastavení útočníka?

Ano, triků je mnoho, ale vše se odvíjí od toho, zda je útočník prokoukne, nebo zda ho vůbec bude chtít prokouknout. Každý takový čin je doprovázen jinými okolnostmi. V každém případě není vhodné spoléhat na to, že se člověku na sebevražedné misi jeho čin podaří rozmluvit nebo útočníka někdo ukecá. Když člověk ze školy (nebo jiné budovy) nestihne nebo nedokáže včas utéct, měl by se zavřít, zamknout dveře a být zcela zticha. Napsat sms (dnes už lze poslat na 158 esemesku), aby nemusel volat a tímto se prozradit hovorem v ukrytí. V krytu zůstat, což může trvat i hodiny, pokud přijede policie, projde a tzv. vyčistí všechny místnosti budovy. Takže policie si Vás najde (!!!) a vykukování ze dveří a zjišťování situace Vás může stát život.

Jak zasahuje policie? Má pro tento typ zásahu speciální plán?

Ano, policie má svůj plán a mohu říct, že taktika policie je pro tuto situaci nacvičená a vysoce profesionální. Pro tento typ situací jsou po situaci v Uherském Brodě (2015), kde se jednalo o střelbu v restauraci, vytvořeny u policie tzv. Prvosledové hlídky, které jsou k tomuto zákroku vytvořeny, vycvičeny, vybaveny. Do té doby řešili podobné situace prioritně zásahové jednotky, ale jak zákrok v Uherském Brodu prokázal, rozhodující čas u takového jednání střelce v amoku je prvních 15 min. a to není zásahová jednotka schopna přijet na místo události. Policisté prvosledových hlídek bezprostředně po příjezdu na místo události mají za úkol eliminovat střelce (opětovat střelbu, zranit popř. i zabít, pokud nebude jiné možnosti). Až po eliminaci střelce, bude ostatním zraněným poskytnutá první pomoc. Garantem provedení zákroku proti takovému střelci je policie. V ČR je to Policie ČR.

Střelec také napsal, že není teroristou. Jak se liší teroristický čin od „obyčejného“ masového vraždění?

Liší se významně, i když způsob provedení může být hodně podobný (střelba, použití dopravních prostředků na vjetí mezi lidi, výbuch nálože, žhářství aj.). Jedná se o důvod útoku. Pokud je důvod založen ryze na řešení svých mnohdy psychických problémů, mstě, pomstě, zhrzení, zoufalosti, amoku, jako subjektivní názor útočníka, který není k činu sveden náboženský, kulturně, politicky, podporující takhle smýšlející nebo bojující skupinu, jedná se o útočníka, který není teroristou. Jeho čin takto nenaplní skutkovou podstatu trestného činu podle našeho českého práva. Jako příklad uveďme třeba masovou střelbu v ostravské nemocnici v roce 2019, kde útočník (Vitásek) se rozhodl k takovému činu, jelikož si vsugeroval, že je smrtelně nemocný, ale lékaři ho nechtějí léčit ani takto diagnostikovat. Aby byl vyslyšen a pomstil se lékařům v konkrétní nemocnici, proto si zvolil budovu nemocnice jako cíl. Proto se nejednalo v tomto případě o teroristický čin. V podobě školských zařízení je takto známých mnoho příkladů, kdy útočník – ozbrojený žák školy přijde do školy střílet, aby vyřešil „své“ problémy s pedagogy a spolužáky například proto, že byl šikanovaný konkrétními spolužáky a pedagogové na to nebyli schopni adekvátně reagovat.

Jak těmto neštěstím předcházet?

Těmto neštěstím nelze předcházet, je dobré tedy s nimi počítat, cvičit reakci na tyto situace a chránit sebe i žáky ve školách. Pokud stát zpřísní podmínky např. pro získání zbrojního průkazu, útočník si sežene zbraň a střelivo na černém trhu, nebo použije jako zbraň bodnosečný nástroj (viz. útočnice ze SŠ ve Žďáru nad Sázavou). Chci tímto říct, že zcela neočekávat taková jednání není možné. K těmto případům dříve nebo později opět dojde! Je potřeba být na situaci připraven, nejen psychicky ale i fyzicky. Navíc, každý čin podobný permskému, získává následovníky, kteří dosud váhali.

Vizitka:

doc. Ing. Martin Hrinko, Ph.D., MBA, LL.M. (*1971) – je odborný garant specializace Bezpečnostní studia na VŠ CEVRO Institut v Praze, VŠ pedagog, člen vědecké a oborové rady a současně školitel doktorských studií na FBI VŠB-TU Ostrava. Člen Poradního sboru ministra vnitra ČR k ochraně měkkých cílů, člen Rady Asociace krajů ČR pro bezpečnost, člen pracovní skupiny GŘ HZS ČR pro tvorbu typových činností IZS, viceprezident ČKBS, člen SPBI VŠB-TU Ostrava a podnikatel v bezpečnostní oblasti. Do konce roku 2019 vykonával sedm let funkci ředitele služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR v hodnosti plukovníka, před výkonem této funkce byl také policejním náměstkem krajského ředitele pro vnější službu, okresním ředitelem, zástupcem ředitele městského ředitelství pro krizové řízení, vedoucím i zástupcem vedoucího obvodního oddělení, a řadovým policistou po dobu 26ti let. V době výkonu funkce na Policejním prezidiu ČR byl mj. předsedou poradního orgánu policejního prezidenta „PODPORA“ pro ochranu měkkých cílů v ČR, je tvůrcem nového systému v policejní taktice a činnosti známého jako „Prvosledové hlídky“ a metodiky GŘ HZS ČR č. 14/IZS „AMOK-Útok aktivního střelce“. V současné době se věnuje mimo výuku bezpečnostních oborů i konzultační a expertní činnosti v oborech prevence bezpečnosti a ochrana měkkých cílů v ČR.