Před rokem jste odešel do civilu. Co Vás nyní živí?

Odešel jsem do civilu a stávám se člověkem, který si najednou může dovolit věnovat tomu všemu, čemu dosud s ohledem na maximální nasazení a oddanost Policii ČR nezbývalo času. Den měl bohužel jen 24 hodin a nemohl jsem se tedy věnovat mimo službu jiným aktivitám. Mou prioritou byla celých 26 let služba státu, ve zbývajícím čase následovalo vzdělávání a rodina. Nyní se vše posunulo o jednu příčku výše, když priorita už není prioritou, vzhledem k ukončení mého služebního poměru na Policejním prezidiu ČR. Nynější prioritu mám tedy vzdělávání, tuto jsem rozšířil o výuku, vědeckou a akademickou činnost (jsem garant specializace Bezpečnostní studia na VŠ CEVRO Institut, člen vědecké rady FBI VŠB Ostrava, člen oborových rad pro doktorská studia na FBI VŠB Ostrava a Policejní akademii ČR). Píšu učební opory pro studenty VŠ a publikuji v zahraničních časopisech a sbornících. Přibral jsem si do žebříčku svých hodnot, s ohledem na onu „časovou svobodu“ koníčky, kterým jsem se věnoval před přijetím k policii – sport a příroda. A je skvělé být „pánem svého času“, věřte mi! Nadále zůstávám činný v bezpečnosti, ale už ne pod vlajkou Policie ČR, ale pod svým vlastním jménem – jsem OSVČ, mám živnost a koncesi na obory ochrana osob a majetku, detektivní činnosti, požární ochranu, poradenskou činnost v oblasti bezpečnosti. Postupně jsem se po odchodu do civilu propracoval k prestižním členstvím Rady Asociace krajů ČR pro bezpečnost, Stálého poradního sboru ministra vnitra ČR k ochraně měkkých cílů, Bezpečnostní sekce Hospodářské komory ČR. Jsem viceprezidentem Českého klubu bezpečnostních služeb, členem FAČR a delegátem LFA, s GŘ HZS tvořím stále typové plány STČ/IZS a dostávám mnoho pozvánek na konference s bezpečnostní tématikou, s požadavkem k vystoupení experta v oblasti vnitřní bezpečnosti státu, extremismu, veřejného pořádku a ochrany měkkých cílů. S pražskou soukromou bezpečnostní firmou Inpos Security jsem se v roce 2020 podílel na zpracování instruktážního videa, určeného ke školení zaměstnanců Fakultní nemocnice Ostrava, jak se chovat v případě útoku ozbrojeného střelce (ano, je to ta nemocnice, kde v prosinci roku 2019 střílel masový vrah Vitásek). Nyní si pohrávám s myšlenkou, stát se šéfredaktorem odborného recenzovaného časopisu, ale to třeba až později. Je toho mnohem více, ale jediné co chci říct, že na to mám prostor, nikdo mi nemění program ze dne na den, a taky, že mě to prostě baví! J

Od mnoha bývalých policistů slýchám, že bylo těžké odložit uniformu a zvykat si na život „běžného“ občana. Jak jste to prožíval Vy?

Je to pravda a někdy trpká realita. Já naštěstí dostával pracovní nabídky průběžně a bylo jen otázkou času, kdy se změní „politická“ situace na Policejním prezidiu ČR a na jednu z těch nabídek nakonec kývnu. Tak se stalo na konci roku 2019. Být bez práce, tak nezbývá než uznat, že pro policistu, po jeho mnoha letech práce u policie, sehnat práci je docela složitá záležitost. Práce v soukromé bezpečnostní oblasti není dobře placena, a to co policista po odchodu umí a může nabídnout svému zaměstnavateli, je znalost bezpečnostní problematiky. A to je v soukromém sektoru a v požadavcích mnoha zaměstnavatelů bohužel málo. Proto mnoho expolicistů nakonec pracuje úplně v jiných oblastech, než v bezpečnostní oblasti. Jak tvrdím, není to naštěstí můj případ. Ale musím přiznat a potvrdit pravidlo, že „Jednou polda, navždy polda!“ Tohle v každém, kdo byl policistou, prostě zůstane navždy. Uniforma i policejní práce mi chybí, ale už je to minulost, je čas jít vpřed!

Byla služba pořádkové policie vaším cílem, vybral jste si jí? (A pokud ano, co se Vám na tom líbilo?)

Služba pořádkové policie je jedna z mnoha profesí a směrů, kterým se policista u policie může dát. Někdo po vstupu k policii má za cíl vyšetřovat, někdo kontrolovat cizince a denně hovořit několika jazyky, někdo rád lítá vrtulníkem, někdo jezdí na koni, někdo cvičí psy, někdo rád zkoumá, někdo má rád zbraně a jiný chce být instruktorem nebo pyrotechnikem. Já si vybral pořádkovou službu, protože ta má ze všeho kousek a jejím hlavním cílem je být v terénu a být připraven pomoci, když to akutně občan potřebuje. Pořádková služba je uniformovaná složka policie, hrdost na uniformu je společná pro všechny „pořádkáře“ a stejně tak byla i u mě. Pořádková služba je právem nazývaná „Královnou policejních služeb“ pro svou různorodost činnost, důležitost a četnost příslušníků této služby, která čítá bezmála polovinu celého sboru. Bylo pro mě ctí být celý život pořádkovým policistou a stát posledních 7 let v čele služby pořádkové policie. Měl jsem možnost metodicky řídit téměř 18 000 policistů, a toho si velice vážím.

Vtipy o policajtech na Vás rozhodně neplatí. Jste bezesporu nejvzdělanějším (bývalým) policistou. Můžete se pochlubit, co jste vystudoval?

Tímto cejchem jsem byl označen médii, když jsem oznámil svůj odchod od policie. Je zřejmé, že si média zjistila, že ve výkonu služby nebyl u policie nikdo, kdo byl měl stejné nebo vyšší VŠ vzdělání. Víte, u policie to není o vzdělání, podle zákona o služebním poměru mně a komukoliv jinému bohatě postačilo být inženýrem nebo magistrem a může být s ohledem na požadavek vzdělání třeba i policejním prezidentem. Studium na VŠ bylo pro mě jakousi pojistkou toho, že nezmagořím ze svého zaměstnání, protože bych stále a bez ustání myslel na to, co se dá udělat v práci lépe, zda něco nebylo uděláno špatně, zda jsou moji policisté spokojeni a mají vše co k práci potřebují, zda jsou na mém pracovišti dobrá atmosféra k plnění úkolů aj aj. Studium po nocích, místo dovolených, o víkendech aj., mi dávalo prostor odbočit z cesty ryze policejní, a poznávat i jiné oblasti bezpečnosti (bezpečnostní, právní, technické a přírodní vědy). Bral jsem to jako detoxikační kúru a samozřejmě jsem myslel i na zadní vrátka, pro případ, že nebudu u policie do důchodu, pak můžu využít zkušenosti a nabídnout svému budoucímu zaměstnavateli i „přidanou hodnotu“ v podobě získaného vzdělání. Vystudoval jsem na své ostravské Alma mater – VŠB-TU obor Požární ochrana a bezpečnost, konkrétně na její Fakultě bezpečnostního inženýrství (Ing., Ph.D., doc.), dále pak postgraduální studium MBA a LL.M. na IPS v Praze a VŠ CEVRO Institut v Praze. Učit se novým věcem a získávat zajímavé poznatky mě prostě a evidentně bavilo a baví! Momentálně mám rozečteno 5 knih! Nejzajímavější z těch pěti knih je Střet civilizací od Samuela Hungtingtona. Inspiroval jsem se, a proto napsal a před cca 14 dny vydal učební oporu pro studenty a monografickou publikaci s názvem Bezpečnostní hrozby a veřejný pořádek. Tato publikace je už druhá za dva roky (v roce 2020 jsem napsal s kolektivem autorů knihu Pořádková činnost policie) a připravuji s kolektivem autorů další.

Jaký máte názor na současnou úroveň policejního vzdělání?

Vzdělávání u policie je zaměřeno zejména na kurzy a školení, které považuji pro policisty za dostatečné. Dlouhá léta se vede u policie diskuze, zda jsou vzdělání u policistů, kteří vystudovali mimobezpečnostní obory na školách pedagogicky, filosoficky, technicky, zdravotně, sociálně aj. zaměřených, pro práci policie dostatečné?! Jinými slovy, zda by se neměla upřednostňovat absolutoria na resortní škole nebo v právních směrech.  Myslím si, že by to policie neměla tak úzkoprse řešit, naopak,  policie by měla být schopna tuhle různorodost brát jako bonus, už jen proto, že policejní práce je stejně tak různorodou. Na co je důležité, aby absolvoval resortní školu nebo právně zaměřenou školu policista, který se věnuje kriminalistické technice a zkoumání? Nebo taky kynologovi, hipologovi, zdravotníkovi u pořádkové jednotky nebo zásahové jednotky, vyjednávači, potápěči nebo policistovi zařazeném na odboru mezinárodních vztahů? Zde by měla policie umět správně uchopit a využít specifického vzdělání policisty z jiného oboru a školy (technické, zemědělské, zdravotní, psychologie, pedagogiky, jazykové, sociální, mediální aj.), uplatnit jeho VŠ vzdělání  v policejní praxi. Policistovi pro jeho policejní činnost postačuje základní platforma znalostí vyučovaná v rámci základní odborné přípravy na resortních SPŠ a VOŠ (úrověň středoškolského vzdělání s maturitou v oboru bezpečnostně-právním), nad tuto ať si policista udělá VŠ, se zaměřením, které potřebuje a uplatní ve službě. VŠ vzdělání je potřeba v rámci kariérního růstu, proto ať si absolvent VŠ dále vylepší své vzdělání resortními kurzy v policejních vzdělávacích střediscích nebo na PA ČR.

Můžete shrnout, čím přesně se zabývá pořádková policie a jaké jsou její kompetence?

Stručně řečeno, úkoly pořádkové policie jsou směřovány prioritně do zajištění veřejného pořádku, odhalování přestupků a trestných činů, zjišťováním jejich pachatelů, pátrání po osobách a věcech, prevence kriminality, BESIP aj. Pořádková policie je nenahraditelná v oblasti ochrany měkkých cílů a prostřednictvím zejména prvosledových hlídek reaguje na útoky aktivních střelců. Kompetence a pravomoci jsou policistům dány zákonem o policii. Pořádkové policisty máte možnost potkat na ulici, na všech obvodních a místních odděleních policie, v autech, na motorkách, na lodích, na koních, se psy, ve speciálech, ve vrtulnících, na akcích a opatřeních, ve dne i v noci.

Jaké změny/inovace se Vám povedlo coby řediteli prosadit?

Sám neprosadíte nic! Důležitá je spolupráce a proaktivní tým! Prosadit se podařilo například návrhy a myšlenky směřující k jednotlivým cílů a přáním podřízených organizačních článků. Mezi ty, na které si vzpomínám, bylo prosadit vznik Prvosledových hlídek, prosadit nákup speciálních vozidel pro pořádkové jednotky a eskortní odbory, zajistit pořádkovým jednotkám nové taktické oblečení pro tzv. těžkooděnce, prosadit nové pohodlnější a kvalitnější uniformy a jejich sjednocení napříč všem útvarům a jednotkám v ČR (např. zásahovky), nakoupit prvotřídní techniku pro policejní potápěče, z projektu navrhnout a nakoupit nové policejní lodě, vytvořit Remontní stáj a výcvikové středisko policejních koní v Písku, vytvořit Systemizaci zbraní pro službu pořádkové policie v rámci 4 kategorií činností aj. Dále se pak podařilo vytvořit i věci, které nemají vliv na výkon služby, ale na ocenění za službu. Podařilo se nám, v době mého působení na prezidiu ve spolupráci s Muzeem PČR, vytvořit znak a jeho podobu v rámci odznaku, medaile a standardy služby pořádkové policie. Vytvořili jsme Slavnostní den služby pořádkové police, při kterém jednou ročně ředitel služby oceňuje ve slavnostních prostorách Muzea hudby v Praze (bývalá četnická kasárna) nejlepší pracovníky služby za jejich práci. Pro prvosledové hlídky vzniklo v roce 2015 Národní cvičení prvosledových hlídek Rallye Rejvíz, které probíhá každoročně dosud, pro pořádkové jednotky jejich mistrovství a trenažer pro výuku taktiky ve Zbirohu, a mnoho dalšího.

Je něco, co jste nestihl zrealizovat? Má pořádková policie někde rezervy?

Ano, nestihl jsem prosadit některé plány a myšlenky, na které nezbyl čas, nebo prostě nebyla správná doba k jejich realizaci. Všichni mají rezervy, proto je třeba na nich pracovat a trpělivě i důsledně postupně odstraňovat.

Jako velitel jste se účastnil mnoha zásahů. Je nějaký, na který nikdy nezapomenete?

Je jich skutečně hodně! Nevím kde začít a nechci nějaký opomenout. V policejní  službě se člověk setkává s nejhrůznějšími obrazy lidského jednání. V roce 2009 jsem se osobně setkal s činem masového vraha v Petřvaldu u Karviné, který „vystřílel“ rodinnou oslavu v místní restauraci, a mnoho dalšího. V rámci velení při bezpečnostních opatřeních mám „své“ asi tři největší akce, které bych zmínil, s ohledem k jejich složitosti a náročnosti i rozsáhlosti, se zapojením stovek policistů. Jednalo se například o opatření proti pravicovým extremistům v Přerove v roce 2009, kde jsem velel policejním silám a prostředkům v rámci „Pochodu proti rasismu“, který skončil útokem tisícovky extremistů proti policii, která zajišťovala veřejný pořádek v souvislosti s tímto pochodem účastníků demonstrace skrz město. Druhým takovým opatřením byl zákrok proti agresivním fotbalovým fanouškům Sparty Praha v Ostravě v květnu roku 2010, kde se při zákroku omezilo na osobní svobodě přes 250 fanoušků a chuligánů dříve, než stačili dojít na stadion. Třetím opatřením bylo celorepublikové opatření k zajištění bezpečnosti při konání historicky prvního fotbalového Mistroství Evropy do 21 let v ČR v roce 2015. Mimo pořadí mnoha dalších opatření v souvislosti s pochody, demonstracemi a diváckým násilím ještě zmíním svěřenou odpovědnost za přípravu policistů na ceremoniál v souvislosti s Oslavami 100 let republiky v roce 2018 v Praze. Všechna opatření byla časově i organizačně náročná, ale vyčerpání po těchto akcích mě obohacovalo o další zkušenosti a nabíjelo pro další službu. Pokud mohu využít Vašeho časopisu a v rámci rekapitulace policejní činnosti mi dovolte, abych touto vzpomínkou poděkoval některým lidem, kteří stáli u zisku mých zkušenosti a dnešního profesionálního vhledu do problematiky policejní práce – jedná se bez titulů a hodností o Mirka Hrbáče, Jirku Veselého, Jirku Pščolku, Rosťu Pavlisku, Josefa Pravdu, Jardu Skříčila, Zdeňka Mohylu, Karla Třetinu, Radima Pražáka, Martina Červíčka, Tomáše Tuhého a dalších kolegů, se kterými jsem sloužil.

V současné době působíte také na vysoké škole CEVRO Institut. Učíte a jste garantem oboru Bezpečnostní studia. Kde, mimo policii nebo armádu, se mohou uplatit studenti tohoto oboru?

Téměř všude ve všech bezpečnostních složkách, službách, sborech a ozbrojených silách. Pokud budu hovořit pouze o specializaci studia zaměřeného na bezpečnostní studia. Podobnost naleznete i v jiných oborech, které se na škole vyučují – Politika, Právo a Ekonomika. Vysoká škola CEVRO Institut má ohromný náskok před všemi soukromými a mnoha veřejnými státními školami v tom, že na této škole učí díky perfektní personální práci a jakéhosi „čichu na odborníky z praxe“ předsedy správní rady a spolumajitele školy mj. bývalého ministra vnitra Ivana Langera, právě lidé, kteří jsou odborníky ve svých oborech a současně zastávali ve svých zaměstnáním, o kterých učí, nejvyšší a nejvýznamnější funkce. Student je tedy vyučován dlouholetými a ve svých oborech úspěšnými praktiky. Výukové skupiny se skládají z cca 15ti studentů a jako pedagog těmto mohu věnovat individuální přístup a být studentům blíže v jeho rozvoji. Vyučovat a předávat zkušenosti studentům mě naplňuje.

Získal jste ocenění „Mistr“ ve střelbě z pistole. Vlastníte zbraň? Chodíte si zastřílet?

Ne, už nechodím, ale i na tohle si udělám čas a už se těším, až půjdu opět na střelnici. V případě střelby je to jako s rovnováhou u jízdy na kole nebo jízdě na lyžích. Pokud se to jednou naučíte, kdykoli se rozhodnete k tomu vrátit, tak jste v tom zase brzy zpět. Střelba je souhrn – relax, plánování, pohyb a otázka absolutního soustředění ke každému výstřelu. Tohle se může jednou hodit v kritických chvílích, ale taky v jistém pojetí (bez fáze výstřelu) i v životě. Ano vlastním několik zbraní. Mám kladný vztah ke zbraním, zejména k pistolím.

Věnujete se i publikační činnosti. Co byste čtenářům doporučil?

Ano věnuji. Vydal jsem v roce 2020 knihu u nakladatelství JUDr. Aleš Čeněk s kolektivem autorů „Pořádková činnost policie“ a před 14ti dny mi osobně vyšla v nakladatelství Bookla.cz učební opora VSCI a monografická publikace s názvem „Bezpečnostní hrozby a veřejný pořádek“. Obě publikace jsou dohledatelné na internetu v nabídce na e-shopu. V současné době se kompletuje další publikace VSCI, kde budu spoluautorem s Ing. Karaffou, gen. Zůnou a kol. a která se bude opět bezpečnosti.

Co vás čeká v nejbližších měsících?

Jelikož je výuka na Vysoké škole CEVRO Institut v plném proudu (jak v Praze, tak v Českém Krumlově, kde má škola výukové středisko), tak v nejbližší době se budu věnovat výuce, zkoušení, školitelství a třeba zajdu i na tu střelnici, kterou jste mi paní redaktorko připomněla.

Děkuji za rozhovor!

Zpracovala: Andrea Novotná, redaktorka Security Guide