Válka na mezi Ukrajinou a Ruskem zasáhla celý svět. Odborníci diskutují o vývoji konfliktu, a tak i SecurityGuide oslovil člověka, který má k situaci co říct. Pavel Pšeja je politolog se zaměřením na mezinárodní vztahy. Přečtěte si, co si o válečném běsnění myslí…

Prezident Zelenskyj projevil v posledních dnech ochotu jednat o územích separatistických republik na Ukrajině a couvá ze zájmu vstoupit do NATO. Jak to chápat? Jako taktický krok, slabost nebo něco jiného?

Co se týká vyjádření prezidenta Zelenského, že vstup do NATO není na pořadu dne, je zcela pochopitelné. Pravděpodobnost, že by se Ukrajina někdy stala členem NATO, je z řady důvodů téměř nulová. Říct teď veřejně, že pro Ukrajinu tato možnost není na stole, je ústupek, který moc nebolí. Navíc to neznamená, že nemůže existovat velice úzká spolupráce mezi Ukrajinou a Severoatlantickou aliancí.

Co se týká separatistických republik, tam je to trochu komplikovanější. Zelenskyj řekl, že je možné se o jejich postavení bavit, což ale rozhodně neznamená ochotu akceptovat současnou situaci. Posledních pár dní se množí výroky o možném „specifickém statutu.“ Upřímně řečeno, nedokážu si představit, co by to mělo v praxi znamenat, možností je mnoho, ale leckteré nejsou příliš reálné.

Obecně platí, že je nutné najít nějakou platformu, na které se lze bavit, a že obě strany musí v něčem poněkud ustoupit. Tohle jsou body, ve kterých ustupuje strana ukrajinská. V tom smyslu, že o nich je ochotna jednat.

 Vaším důležitým tématem v politologii je demokracie. Jaký je stav demokracie na Ukrajině?

Ukrajina je jedna ze zemí, které se od rozpadu SSSR velmi váhavým způsobem přibližují k demokracii. Jsou tam okamžiky vzestupu i regrese. Klíčové momenty jsou dva: Oranžová revoluce v roce 2004 a pak Revoluce důstojnosti v roce 2014. Obě znamenaly výrazný posun směrem k demokratizaci země – byť mezi lety 2010 a 2014 za éry prezidenta Janukovyče její míra opět klesala. Obecně však, když se podíváme na indexy monitorující demokratické procesy, tak uvidíme, že Ukrajina se aktuálně řadí mezi země, které jsou klasifikovány jako částečně svobodné, v tzv. „přechodném režimu.“ Což na první pohled nemusí vypadat ideálně, ale když potom jdeme do jednotlivých kritérií, tak uvidíme, že v politickém procesu jsou ukrajinské známky poměrně slušné. Problémy jsou v oblastech jako je korupce, míra nezávislosti soudnictví nebo oblast médií. Jsou to evidentní nedostatky, ale není to fatální. Postup směrem k demokracii je viditelný.

Na Ukrajině je rozhodně co zlepšovat, ale když porovnáme dnešní stav s dobou před cca dvaceti lety, tak je pokrok vidět naprosto jasně.

 USA se jako významný aktér mezinárodních vztahů v minulosti nerozpakovaly zasáhnout do mnoha konfliktů. Proč jsou teď spíš distancovaní?

Na to je jednoduchá odpověď. Na oficiální úrovni nelze říct nic jiného, než co zaznívá – jakékoli přímé zapojení USA nebo vojsk NATO znamená i přímý konflikt s Ruskem, a to si nikdo nepřeje. V této chvíli je zbytečné situaci hrotit až tímto způsobem, i když se nedá vyloučit, že dříve či později na to stejně dojde…

Je nutné postupovat obezřetně krok po kroku. Je také důležité, jak moc bude Rusko samo schopno ve válce vůbec pokračovat, protože se zdá, že jeho potenciál je velmi vyčerpaný.

Jiná věc je, co se děje pod povrchem. I tam je však evidentní, že USA s dalšími zeměmi (jako je Británie, Polsko nebo pobaltské státy), je velmi angažováno v tomto konfliktu – ať už jde o dodávky zbraní, politickou podporu nebo zpravodajské informace.

Čili Spojené státy se oficiálně přímo nezapojují, ale v té druhé rovině, „pod povrchem,“ zcela jistě ano.

 Působíte v rámci OBSE jako volební pozorovatel. Měl jste možnost dohlížet na prezidentské volby v Rusku. Jak Rusko vnímáte? Změnilo se v průběhu času, kdy je Putin u moci?

V roce 2018 to byla poslední mise. V loňském roce na parlamentní volby OBSE misi ani neposlala. Ne, že by nechtěla, ne, že by z ruské strany nepřišlo pozvání (což je nutná podmínka), ale ruská strana přitom nastavila tak omezující kritéria, že mise by byla prakticky neakceschopná. Oficiálně to odůvodnili covidem, ale to byla jen záminka. To samo o sobě ukazuje, jakým směrem se Rusko vyvíjí. Do roku cca 2018 tam byla znát snaha nějak se před světem legitimizovat, ukázat, že putinovský režim má vnitřní podporu atd. Teď už to tak není.

Rusko je vnitřně velmi komplikovaná společnost, která se časem – hlavně v době, když je Putin u moci, čímdál víc uzavírá. Můžeme vidět, jak to v těchto dnech eskaluje.

 Čím si vysvětlujete enormní krutost ruských vojsk? Jak to, že nedodržují dohody a pravidla války?

Nejsem odborník na vojenství, takže tuto otázku mohu zodpovědět pouze z osobního pohledu.

Když se podíváme do minulosti, do všech válek, které Rusko vedlo, ať už jako Rusko nebo jako SSSR, tak se tam objevuje přístup „lidský život nemá žádnou cenu.“ Válečná pravidla respektují tehdy, když jim to vyhovuje, ale jakmile cítí výhodu v tom, že je poruší, tak je prostě poruší. To je přístup, který je na ruské straně naprosto standardní. V tomto ohledu se nejedná o nic nového, bohužel.

 Ať už válka skončí jakkoli, jakým způsobem změní atmosféru v mezinárodní politice?

Tady opravdu záleží na tom, jak skončí. Scénářů je samozřejmě mnoho. Pravděpodobně dojde k vyjednání nějakého kompromisu, kde je však těžko předvídat, jak moc bude Rusko zasaženo, a jaká míra akceschopnosti mu zůstane.

Co je zásadní, změní se nejen atmosféra, ale celý mezinárodní řád a jeho struktura. Na stole jsou dvě alternativy: Jestli výsledkem bude zesílení rusko-čínského bloku a jeho distanc vůči Západu, nebo jestli Rusko tím dobrodružstvím, do kterého se pustilo, poškodí samo sebe natolik, že se stane ještě méně relevantním aktérem mezinárodního systému, než jakým bylo dosud, a z čínského pohledu přestane být partnerem, ale spíše jen zásobárnou surovin, nebo „klackem,“ který by se dal použít směrem na západ.

 MEDAILONEK

Pavel Pšeja (1970) je politolog, vysokoškolský pedagog, překladatel, expert na mezinárodní vztahy, volební pozorovatel.

Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně, kde dodnes přednáší, a dále přednáší také na CEVRO Institutu a na Metropolitní univerzitě v Praze. Absolvoval mimo jiné pobyty na univerzitách v Magdeburgu, ve Vídni, na Hawai’i Pacific University v Honolulu či na univerzitách v izraelské Haifě a Herzliyi a také v jordánském Ammánu.

Je také aktivní v neziskovém sektoru, kde se věnuje aktivitám na podporu demokracie, například na Kubě či v Barmě.

Foto: archiv P. Pšeji, ptala se Andrea Novotná