Přinášíme komentář, na kterém spolupracovali Thomas Wroblewski, ředitel Warsaw Enterprise Institut a James Jay Cafarano, viceprezident Kathryn and Shelby Cullom Davis Institute.

Oba jsou odborníci na mezinárodní vztahy a bezpečnost. Je zajímavé podívat se na válku na Ukrajině i jiným pohledem, než je ten český…

Války přitahují představivost historiků. A jsou to právě války, které také tvoří smlouvy podepsané po skončení bojů. Tyto smlouvy pomáhají určovat politické, sociální a ekonomické uspořádání na další roky. Smlouvy by měly položit základy mírové budoucnosti. Pokud jsou však sepsány nesystematicky, mohou zasít semínka dalšího konfliktu.

Na Ukrajině se stále bojuje a umírá. Přesto je načase začít přemýšlet o tom, jak utvářet budoucnost, která transatlantickému společenství slibuje novou éru stability, míru a prosperity.

Navzdory mnoha rozdílům mezi rodinou západních národů panuje všeobecná shoda na tom, že svobodná, prosperující a bezpečná Ukrajina prospívá nám všem. Jak pravděpodobné je, že se tak stane?

Existuje řada alternativních scénářů, jak může tato válka skončit, od úplného zhroucení ruské imperiální kleptokracie přes ukrajinskou vlajku vlající v Sevastopolu až po vleklou opotřebovací válku, která vyústí v devastaci a pomalý kolaps Ukrajiny. Poslední zprávy z bojiště naznačují, že konflikt skončí na nějakém nerozhodném místě, kde ani jedna strana nedosáhne svých maximalistických cílů.

Některé hlasy, včetně Italů, Francouzů a Henryho Kissingera, volají po okamžitém příměří a ústupcích Ukrajině. V praxi by to pro Západ nedopadlo dobře. Rusům by to poskytlo čas na přeskupení sil a napnutí ekonomických sil (např. páky prostřednictvím dodávek energie), aby mohli tlačit na Západ, aby zrušil některé sankce a zastavil dodávky zbraní na Ukrajinu.

Potřebujeme základ pro skutečný mír. Spěch s tlakem na ukončení bojů bez zajištění ukrajinských životních zájmů – nebo umožnění Rusku, aby z nich vyšlo, aniž by bylo pohnáno k odpovědnosti za své zločiny a obohatilo se o nová území – pouze zvýší hrozbu budoucí ruské agrese.

Tato válka začala proto, že selhal řád založený na pravidlech a zvítězila síla. Pouze síla a vůle ji použít přinese stabilitu a vytvoří podmínky pro ukončení hrozby pro transatlantické společenství.

Bez ohledu na to, jak válka na místě skončí, musí být NATO připraveno odrazovat od budoucí agrese silnou, předsunutou konvenční armádou a prostředky k zajištění hojné, spolehlivé a cenově dostupné energie, aniž by bylo závislé na Rusku.

Transatlantické společenství bude muset rovněž pomoci položit základy Ukrajiny, která se bude moci bránit budoucí ruské agresi. To zahrnuje pomoc Kyjevu při budování kapacit k prolomení ruské blokády vývozu obilí, obranu ukrajinského vzdušného prostoru před leteckými a raketovými útoky a zabezpečení ukrajinského území.

K tomu bude zapotřebí, aby západní země vyvinuly odvážnější úsilí o dodávky zbraní a munice potřebných ke splnění těchto úkolů spolu s nezbytnou logistickou, výcvikovou a zpravodajskou podporou. Agresivnější úsilí spíše, než zvýšení rizika rozšíření války pravděpodobně povede k jejímu rychlejšímu ukončení a zajistí, že se znovu nerozpoutá.

Kromě toho je v zájmu Západu urychlit hospodářskou obnovu Ukrajiny. Náklady na obnovu mohou dosáhnout 1 bilionu dolarů nebo více. Rusko musí být donuceno zaplatit Kyjevu válečné reparace prostřednictvím svých devizových rezerv (600 miliard dolarů) uložených v západních bankách, ze zabaveného majetku ruských oligarchů a daně z budoucího prodeje ruské ropy a plynu.

Proces obnovy bude plný nebezpečí. Ukrajina je jednou z nejzkorumpovanějších zemí na světě. Slepé rozhazování peněz a vkládání obrovských zásob bohatství do nesprávných rukou nepřinese ukrajinskému lidu prospěch ani mu nepomůže dosáhnout lepšího vládnutí, které si přeje.

Aby byla obnova úspěšná, musí dárci zabránit tomu, aby si na pomoci namastili kapsy ukrajinští oligarchové. Budoucí pomoc na obnovu by měla být vázána na reformy volného trhu, které zprivatizují ukrajinský státní průmyslový sektor, přilákají soukromé investice a usnadní stíhání zkorumpovaných úředníků. Pouze vyrovnáním se s neúspěšnou minulostí Ukrajina ukotví svou budoucnost na Západě a vybuduje si politickou, ekonomickou a vojenskou odolnost, která ji odradí od budoucí ruské agrese.

A konečně, Západ musí brát vážně i politickou integraci. Evropané by měli řešit překážky bránící vstupu Ukrajiny do Evropské unie a ponechat otevřené dveře pro rozšíření NATO.

Nemělo by dojít k žádnému zmírnění sankcí pro Rusko, které by podkopalo některou z těchto aktivit.

Tyto kroky by měly být podniknuty nyní. Za několik let Putinovo Rusko obnoví svou armádu. Bude se chtít pomstít. Do té doby musí Putin čelit Západu, kterému je to jedno, protože je příliš silný a připravený k odporu.

Zdroj: www.heritage.org , How the West Can Win the Peace in Ukraine | The Heritage Foundation; AN