Svět musí být připraven na to, že existují zbraně, proti nimž nyní není obrana. A že státy budou vynakládat nebývalé prostředky na jejich vývoj, stejně jako obranu proti nim.  Kolo zbrojení se tím bude stále více roztáčet. Čeká nás nová studená válka?

Klasické dělostřelectvo, rakety, letouny i střely s plochou dráhou letu mají vypočitatelnou trajektorii letu. Buď je to odhadovaný směr u letounů a střel s plochou dráhou letu, nebo balistická křivka u dělostřelectva a raket všeho druhu, tedy i mezikontinentálních. Hypersonická střela, kterou nedávno otestovala Čína, na tom však byla jinak – bez detekce obkroužila zemi. Jedná se o velkou změnu ve hře. Střela takto může být vypálena jak po rovnoběžkách, tak i po polednících, ale opačným směrem, než je zamýšlený cíl a udeří z nečekané strany. Takže Velká Británie by mohla být zasažena střelou, jež přiletí od USA, ale její start byl kdekoliv v Asii.

Nové zbraně hromadného ničení

Podle charakteristiky by hypersonické zbraně měly být zařazeny do položky ZHN, tedy zbraně hromadného ničení. Jsou varianty odpalované dělostřelectvem, z letounů i raketovými nosiči, s pohonem scramjet nebo i jako kluzák, se schopností nést bojovou hlavici nebo ničit pouze kinetickým úderem. U scramjet je identifikovatelná tepelná stopa, u kluzáku téměř nic. Rychlost hypersonických zbraní je nadzvuková 4M až 20M, podle některých zdrojů i 25M. Současné radary nejsou schopny při velikosti a rychlosti těchto zbraní je detekovat, a síla úderu i bez výbušné hlavice se rovná dopadu meteoritu. Též záleží, zda se zbraň pohybuje v nižších vrstvách atmosféry, nebo vyšších. V nižších letí po plošší dráze, ale zahřívá se třením o vzduch po celou dobu letu a potřebuje pohon. Nebo udeří z vrchních vrstev atmosféry, pravděpodobně buď s malým manévrem nebo kolmo k zemi, dojde k vysokému zahřátí, ale vysoká rychlost nedá protivzdušné obraně možnost k reakci a bránit se.

Jak působí?  

Pokud hypersonická zbraň ponese bojovou hlavici, může být buď konvenční, nebo působit jako zbraň hromadného ničení. Pak hrozí riziko zamoření prostoru jaderným spadem, obrácením větru s bojovými plyny nebo přežití infikovaného hmyzu. Při úderu nevýbušným tělesem o rychlosti 20M může dojít k rázové vlně podobné zemětřesení, destrukci infrastruktury, hromadným ztrátám, ale bez zamoření, pokud nevybuchne třeba chemický závod. Tento efekt lze přirovnat k použití podkaliberní tankové munice. Pokud dojde k probití pancíře, dovnitř vržené střepiny pancíře ničí vše živé, úder ničí elektroniku a případně, i když nedojde k probití, může poškodit mechanické části. A to nedosahuje takové rychlosti jako hypersonické zbraně. Tank nebo dům nebo bunkr vystavený úderu o rychlosti 20M nemá šanci odolat, a ani není k dispozici v současnosti protizbraň.

Čína vede, Rusko se snaží, USA zaostává

Zajímavé je, jaký náskok v této oblasti získala Čína a jak USA zaostaly. Je evidentní, že mateřské letadlové lodě, jaderné ponorky, moderní stíhačky a další technologie stojí USA obrovské finanční prostředky. Čína si ponechává flotilu obstarožních letounů i tanků, částečně modernizuje námořnictvo, ale intenzivně investuje do kosmických či hypersonických technologií. Rusko se snaží udržet krok a pohybuje se zřejmě mezi Čínou a USA. Indie nechce být pozadu za Čínou a spolupracuje s Ruskem, Austrálie vnímá situaci v regionu a má vlastní vývoj společně s USA zvaný SCIFIRE, a tak je nastartován domino efekt v globálním rozměru. Tedy téměř, zatím totiž nejsou informace o vývoji podobných zbraní v Africe nebo Jižní Americe. Nelze podceňovat ani Izrael, který o svých záměrech moc nemluví, ale technologicky je na výši.

Zdroj: The National Interest, AN