Jaký dopad má situace v Kazachstánu na českou bezpečnost? Co očekávat od Ruska? A přijde změna režimu?

Na aktuální otázky jsme se zeptali odborníka: Bývalého náčelníka Generálního štábu AČR, Jiřího Šedivého.

Co nepokoje v Kazachstánu znamenají pro Ruskou federaci, především v souvislosti s avizovaným zásahem na Ukrajině?

Pro Ruskou federaci je to problém, který v tomto okamžiku sice odvádí pozornost světové veřejnosti od konfliktní situace na východní hranici Ukrajiny, ale pro Rusko to zároveň znamená potenciální problém ztráty spojence v důležité oblasti.

Kazachstán je státem, který má význam pro Rusko z několika důvodů. Předně geograficky propojuje Rusko s Čínou, ale i se státy jako je Uzbekistán, Turkmenistán nebo Kyrgyzstán. Především Uzbekistán je sousedem, který již minulosti prošel problémem radikalizace islámské komunity. Uzbekistán to sice vyřešil, ale v návaznosti na současnou situaci v Afghánistánu není vyloučeno, že se bude situace opakovat, a že se nepřelije vliv radikálů do další oblasti. To by byl zcela určitě problém pro Rusko.

Kazachstán je státem, kde je velká ruské menšina, která přesahuje 20% kazašské populace. Jakékoli útoky proti ruské menšině by vytvořily pro Rusko další problém, který by mohl vyústit v podobný proces jako na Ukrajině. Nejen, že by se snížil vliv Ruska na Kazachstán, ale Rusko by stál další obrovské investice, které nutně potřebuje jinde.

S případnou destabilizací Kazachstánu by mohl být spojen problém vycházející z náboženství obyvatel. Téměř ze 70 % je kazašské obyvatelstvo vyznání islámského, v sunnitské větvi. Připomínám, že hnutí Tálibán je hnutí sunnitského islámu a že v relativně nedávné minulosti jsme bojovali proti tzv. Islámskému státu, což je také sunnitský Islám. Rusko v Čečensku bojovalo proti „svým radikálům,” Čečencům sunnitského vyznání. Kdyby došlo k radikalizaci islámské většiny v Kazachstánu, bylo by pro Rusko velkým problémem udržet Kazachstán v klidu, a to, aby se neklid nerozšiřoval do Ruska. I proto Rusko v čele států, (Arménie, Bělorusko, Kyrgyzstán, Tádžikistán) které byly požádány o pomoc, promptně vyslalo své vojáky do Kazachstánu k uklidnění situace.

Zájmem Ruska je rovněž zachovat kontrolu nad kosmodromem Bajkonur, který byl v nedávné minulosti předmětem sporu obou států. I když Rusko buduje dva kosmodromy na svém území, investice, které byly do Bajkonuru vloženy, by byly ztraceny.

Jak moc je problém v Kazachstánu důležitý pro Spojené státy?

Pro USA je to otázka dodržování lidských práv a řešení vnitřních problémů mírovou cestou. Ale mám dojem, že pro USA je zásadní dořešit krizi, která je v současné době zásadním tématem jednání mezi USA a Ruskem a mezi NATO a Ruskem, tedy zmíněné napětí na rusko-ukrajinských hranicích. Jakákoli jiná komplikace, která by nutila Rusko přijímat pod tlakem situace radikální řešení, by nebyla ku prospěchu věci.

I když je zatím stav v Kazachstánu pod kontrolou kazachstánské vlády, nedá se s určitostí říct, zda to nebude za týden jinak. Dlouhá léta potlačování demokratických práv občanů vytvořilo velké napětí, které může být ventilováno i násilným vystoupením obou stran.

Prezident Tokajev volí brutální postup proti demonstrantům, včetně střelby do davu (pokud je pravdou, že k tomu takový pokyn vydal). Na druhou stranu násilnosti některých skupin demonstrantů jsou také varující.

Pro hodnocení stavu v Kazachstánu je nutné mít víc informací, především o tom, co je skutečným zdrojem nespokojenosti velké části obyvatel Kazachstánu. Zda je to jen zdražování paliv a potravin, nebo i něco jiného. Útoky na vládní budovy a následná rabování a ničení musíme brát jako varování.

USA zjevně nemají zájem být vtaženy do krize v Kazachstánu. Pouze vyjádřily znepokojení s kontingentem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, který byl do země vyslán. Akceptují sice, že by kontingent vojsk ODKB mohl snížit napětí, ale po stažení tohoto kontingentu se situace může časem opakovat. Použití ruských vojsk může být předzvěstí snahy Ruska o vyšší vojenskou přítomnost v tomto regionu.

Dnes se zabýváme nepokoji ve vzdáleném Kazachstánu, a jsme poněkud překvapeni, co se děje v tomto koutu světa. Odborníci na tuto oblast ale ví, že se nejedná o první protivládní vystoupení.

Novým premiérem země se stal Alichan Smajlov. Co tato změna značí?

Alichan Smajlov není neznámou tváří v politice Kazachstánu. Určitě i on coby minulý ministr financí, a v prozatímní vládě dokonce její předseda, má podíl na stav v zemi.

Proto, i když byly ohlášeny ústupky jako politické reformy, zlepšení přerozdělování zisků z těžení surovin, omezení korupce, zastavení zvyšování platů poslanců a členů vlády, není jistota, že se podaří vše vyřešit. Cílem by mělo být i zlepšení životního standardu prostých obyvatel. Ani vláda, kterou nový premiér představil, není úplně nová. Bude pravděpodobně navazovat na politiku vlády předchozí, i když se bude tvářit přívětivěji.

V každém případě se prezident Kasym Žomart Tokajev snaží kosmetickými úpravami vytvořit dojem významných změn do budoucnosti, a tím obyvatele Kazachstánu uklidnit, aby (pokud je pravda, že se na radikalizaci davů podíleli „teroristické skupiny”), obyvatelé Kazachstánu nepodléhali těmto skupinám a nerozšiřovali nepokoje.

Kdyby došlo k dalším nepokojům a pokusům o osamostatnění některých oblastí, bylo by v tomto regionu další krizové ohnisko. To si především Rusko nemůže dovolit. Proto bude mít Smajlov podporu Ruska, což ostatně bylo již oznámeno.

Někdejší prezident Nazarbajev s rodinou opustil zemi. Je známo, kde by mohl být a jaká je pravděpodobnost, že se vrátí?

Je zřejmé, a to i z vyjadřování prezidenta Tokajeva, že éra bývalého dlouholetého prezidenta Nazarbajeva skončila. Nursultan Abišula Nazarbajev si je vědom, že jeho vláda, kdy potlačoval opozici, kdy kvetla korupce, má mnoho nepřátel, kteří mohou chtít přivést Nazarbajeva k odpovědnosti. Je si pravděpodobně i vědom toho, že by mohl skončit jako někteří jiní diktátoři. Proto ze země utekl. Kam odešel, není přesně známo, ale dá se odhadovat, kde se nachází.

Nejsem si jistý, že se Nazarbajev vrátí do Kazachstánu. Kritika, kterou vznesl na jeho hlavu jeho nástupce a „žák”, dnešní prezident Tokajev, ukazuje na to, že je již osobou nevítanou. Současně ale Tokajev oznámil, že se podařilo krizi zvládnout a zajistit klid a pořádek v zemi. Jinými slovy, věci se vrací do původních „kolejí”, což by mohlo znamenat, že se Nazarbajev v tichosti může vrátit. Ale je téměř jisté, že již nebude mít svoji pozici, kterou si ponechal po svém odchodu z funkce prezidenta. V jeho 81 letech se mu nebude chtít moc riskovat.

Je realistická systémová změna, či alespoň uvolnění režimu?

Z toho, co je známo dnes, a jak prezident Tokajev a jeho předseda vlády situaci řeší, je to nepravděpodobné. To ale neznamená, že by v budoucnosti nemohla nespokojenost obyvatel vyvolat další demonstrace a případně i změny.

V Kazachstánu dlouhá léta – od roku 1991 do roku 2019, vládl tvrdou rukou prezident Nazarbajev, který poté, kdy byl nahrazen Tokajevem, stále držel pozici předsedy bezpečnostní rady státu. Celou tu dobu byla politická scéna a společnost formována tímto diktátorem a jeho klikou. Většina těchto lidí je pořád ve funkcích, případně si udržují vliv na správu země. I současný prezident Tokajev je žákem Nazarbajeva, on ho do pozice následníka postavil. I když dnes kritizuje Nazarbajeva, nelze předpokládat, že „překročí svůj stín”.

Za takových podmínek lze jen těžko tvrdit, že dojde k zásadní změně režimu. Možná k částečnému uvolnění. Ale brutální způsob potlačení demonstrací ukazuje, že se vedení státu zásadně nezměnilo. V této souvislosti je také vhodné připomenout, že změny si nepřejí ani mocní sousedi Kazachstánu, a to Rusko a Čína. Oběma velmocem současný režim v Kazachstánu vyhovuje, i když není úplně bezkonfliktní.

Jaký dopad má kazašská situace na bezpečnostní politiku ČR?

Na českou bezpečnostní politiku nemá, a v nejbližší době asi nebude mít, kazašská situace zásadní vliv. Jen v případě, kdyby se do našeho prostředí promítala cestou ruských aktivit. Zatím však takový signál není. Podobně není známo ani to, že by docházelo k omezení vývozu energetických surovin.

Vzájemné vztahy byly v minulosti relativně vyvážené. Z hlediska energetické bezpečnosti je zásadní, že Kazachstán je 3. největším dodavatelem ropy do ČR. Tyto dodávky ale nevyváží vývoz z České republiky do Kazachstánu, ve kterém v jednotlivých letech mírně převyšujeme dovoz z Kazachstánu (o 6-9 mld CZK).

Je tedy nutné víc sledovat ekonomické vazby a otázky energetické bezpečnosti, i když ani z tohoto hlediska naše vazby na Kazachstán nejsou ze strategického hlediska na nejvyšších úrovních.

Arm. gen. Ing Jiří Šedivý (1953) je někdejší náčelník Generálního štábu Armády ČR (1998-2002).

Vystudoval Vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově, postgraduální studium absolvoval na Vojenské akademii v Brně. V letech 1994/95 studoval na Vysoké válečné škole Armády Spojených států v Pennsylvánii.  Vedl také kontingent AČR v Bosně a Hercegovině.

Po ukončení vojenské kariéry se živí jako bezpečnostní konzultant a přednáší na vysoké škole CEVRO Institut.

 

Děkuji AN